Léto roku 1944. Zapomenutá pohlednice se povaluje na kolejích kdesi mezi koncentračním táborem v Terezíně a Osvětimí. Pohlednice je poslední nadějí 23leté židovské dívky Alice Lichtové. Prostrkala ji ven z přeplněného a špinavého vagonu, který ji spolu se stovkami dalších vezl na smrt. Spolu s ní byla ve vlacích smrti celá její rodina. Zatoulaná pohlednice se shodou náhod nakonec dostala ke svému adresátovi – majiteli malé berlínské továrny na výrobu košťat a kartáčů Otto Weidtovi, který byl bývalým zaměstnavatelem Alice.
Když si přečetl naléhavou prosbu o pomoc, nelenil a vydal se směrem k Osvětimi. Tam se snažil zajistit propuštění své bývalé zaměstnankyně. Na oficiální úrovni však nepochodil. Alice byla přesunuta do jiného tábora a její rodina byla nemilosrdně zabita v plynových komorách. Weidt však boj o život Lichtové nevzdal. Zřídil pro ni úkryt a naplánoval útěk během jednoho z pochodů smrti. Plán vyšel a Lichtová se o několik týdnů později bezpečně vrátila do Berlína. Tam ji Weidt ukrýval až do konce války.
Weidt bývá historiky přirovnáván k jinému hrdinovi 2. světové války - Oscaru Schindlerovi, jejich povahy se však podle všeho lišily. Schindler i přes záchranu Židů nikdy nezapomínal na chod své továrny, Weidt byl však téměř anarchistou a kovaným odpůrcem nacistů. Chránil slabé a i za války zaměstnával Židy, kterým hrozil transport do koncentračních táborů. Pracovali u něj slepí a hluší lidé, kteří by jinak zcela jistě neunikli smrti. Celkem zaměstnával v letech 1941 až 1943 třicet lidí.
Podplácení gestapa a podzemní skrýše
Výdělky z provozu továrny si navíc nenechával pro sebe. Kupoval za ně luxusní zboží, jímž následně uplácel příslušníky gestapa, kteří se pak drželi dál od jeho zaměstnanců. Vysoce postavení Němci, kteří se hlásili k nacismu, si tak užívali mnohdy nedostupného šampaňského, cigaret a celé řady dalších luxusních pochutin, píše server independent.co.uk.
V roce 1943 se měl Berlín stát "zónou bez Židů". Weidt se však nezalekl a své pracovníky přesunul do důmyslných skrýší ve sklepeních. Tam museli vydržet až do konce války. Toho se dožila i Alice Lichtová. Její zachránce se do ní, i přes velký věkový rozdíl, zamiloval. Ona však krátce po válce emigrovala do Spojených států. Weidt zemřel 22. prosince 1947. Bylo mu 64 let.
Za své hrdinské činy během 2. světové války si vysloužil mnoho poct. Jedna z jeho pracovnic Inge Deutschkronová v roce 1993 umístila pamětní desku na původní budovu továrny, později zde bylo založeno muzeum Otto Weidta. Největším oceněním je pak titul Spravedlivého mezi národy, který je udělován lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem.
Na velkou postavu ze své historie si v roce 2014 vzpomněli také Němci. Televizní stanice ARD odvysílala v pondělí celovečerní dokument, ve kterém přeživší vzpomínají na hrdinské činy Weidta. Bez něj by zde dnes totiž zřejmě nebyli.
