Koalice však má zatím všechny důvody, aby se ustavila. Většina 111 křesel sice není závratná, ale stále je to koalice, jejíž spojenectví by mohlo být tím nejpřirozenějším průnikem názorů veřejnosti. A mohlo by vyhovět i touze po změně. Potřebuje k tomu ale tři věci: lídra, jednotu a pevnou osu.
Žárlivý Zeman a kampelička
ČSSD je na tom paradoxně nejhůř. Vztah mezi prezidentem a "premiérem" Sobotkou připomíná freudistický vztah žárlivého otce a nezdárného syna. Utrpěné vítězství ČSSD, po němž následoval rozkol uvnitř strany, je totiž tím nejhorším východiskem pro budoucího premiéra.
A otloukaný totem Zeman zatím nebyl nikým novým nahrazen. Kdo čekal, že lídr Sobotka, reprezentant liberálního křídla ve straně, nabídne místa i pro sociálně-kritické, neřkuli konzervativní křídlo, bude zklamán. Nominace liberálů na zahraničí a lidská práva (Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier a) to dokazuje. To je první tabu.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Zdánlivé vítězství Sobotky nad "pučisty" Škromachem a Haškem zůstává vítězstvím hořkým, neboť dlouhodobě rozštěpilo stranu. Pluralita této strany, jež bude ve Sněmovně potřebovat i hlasy a vztahy s komunistickou levicí, se tím vymezila velmi úzce.
Kultura chování lídra Sobotky zkrátka trpí dětskými nemocemi a sektářstvím, jež nepatří právě k vlastnostem vůdce, na nichž by se dalo sjednocovat stranu, natož koalici. Dokáže Sobotka být tím premiérem, jenž utáhne vedení koalice alespoň půl roku? Sotva.
Lépe na tom nejsou - z jiných důvodů - ani lidovci. Ti, kteří byli posledních několik let poníženi (bývalým spolubratrem) Kalouskem, jenž si vyskočil na černého koně (a založil TOP 09), pravidelně zápasí se svojí marginálností. Vyšli sice v čele s Pavlem Bělobrádkem z katakomb zapomenutí, ale představa, že se stanou pouhou správní kampeličkou na pole, luka a nemovitosti pro katolickou církev, zní dost neprozíravě. To je druhé tabu.
Zisk dvou ministerstev, o nichž se mluví - kultury (Daniel Herman) i zemědělství (Marian Jurečka) - vypadá jako zázrak, ale může se KDU-ČSL ve společnosti silně nevraživé k církvi silně vymstít.
Osa Zeman - Babiš?
Nejlepší pozici má zdánlivě Babišovo hnutí ANO 2011. Jeho pozice je sice rovněž křehká, ale zatím si udržuje náskok. Hnutí, jehož raketový start překvapil mnohé, bude muset ještě projít vnitřní diskusí a sebereflexí, aby nezůstalo pouze na úrovni protestního (marketingového) uskupení. Nevím, zda k emancipaci bude stačit pouze teambuilding a motivační bonusy.
Co je ale podstatné, vypadá na první pohled neuvěřitelně. Podle mnohých informací by se mohla tmelem nové koalice stát osa Zeman - Babiš. Zeman už nemluví o lustračním osvědčení pro Babiše (na finance) a lídr Babiš zase na oplátku Zemana příliš nekomentuje, raději se obrací s kritikou na jeho předchůdce Václava Klause.
Půjde však Babiš tak daleko, aby obětoval Martina Stropnického, který je pro prezidenta na obraně "novou Peake", na oltář dohody s hlavou státu? Podpořil Babiš v neveřejném jednání tlak Zemana na vytěsnění Zaorálka z ministerstva zahraničí Hynkem Kmoníčkem?
Malá jednota otřesených
Na to, aby trojkoalice dokázala stát při sobě, nestačí jenom otřesenost. Ta ostatně není až tak velká, aby ji spojovala. Vládu prostě jmenuje Miloš Zeman a bez něho to nepůjde. Jenom on ví, že ve hře není pouze budoucnost koalice, ale i jeho vlastní důvěryhodnost.
Slabost od něj občané, kteří ho zvolili v přímé volbě, neočekávají.
Dokáže-li to přijmout koaliční triangl, není zatím jasné. Vrabci na střeše už mluví o tom, že do jara budou nové parlamentní volby. Možná se dají spojit i s těmi evropskými v květnu, že? A to je ono tabu třetí.
