Hladem zkoušení obyvatelé Muadamíji souhlasili s odchodem všech povstalců a složením težkých zbraní. V osmitisícovém městě mohou zůstat jen lidé, kteří zde mají trvalé bydliště.
Podle opozičních aktivistů místní přistoupili na akt symbolického ponížení a na vodní nádrži vztyčili červeno-bílo-černou vlajku se dvěma zelenými hvězdami. Tedy prapor, který nad Sýrií vlaje od nástupu klanu Asadů.
"Město bude hlídat armáda, uvnitř však bude vše v režii místních. Dostanou zbraně a zřídí kontrolní stanoviště, aby zabránili vstupu cizinců, kteří chtějí zničit naši zemi," uvedl podle serveru telegraph.co.uk syrský zákonodárce George Nakleh.
Smrt britského lékařeV centru Londýna se ve čtvrtek odpoledne uskutečnil pohřeb britského lékaře Abbase Khana, který za nevyjasněných okolností nedávno zemřel ve věznici v Sýrii. Syrské úřady tvrdí, že Khan spáchal sebevraždu, s čímž ale rodina nesouhlasí. Podle ní byl zavražděn. Británie slíbila věc vyšetřit. Khan do Sýrie přijel loni, aby tam pomáhal léčit civilisty zraněné v boji. Záhy byl však zatčen na severu země. Syrské úřady mu vytýkaly, že vstoupil do země bez syrských víz a že podporoval terorismus. Rodina od něj nedávno dostala dopis, v němž ohlašoval brzké propuštění a doufal, že Vánoce oslaví už doma. O jeho náhlé smrti se příbuzní dozvěděli 17. prosince. Tělo bylo do Británie převezeno v neděli. Zdroj: ČTK |
Obyvatelé Muadamíji více než rok žili o hladu. Okolí je totiž pod nadvládou Asada, jehož vojáci blokovali veškeré dodávky jídla, pitné vody i benzinu. Místní postupem času začali tlačit na představitele rebelů, aby kapitulovali.
"Svírá nás smutek, vlajku jsme však vztyčit jednoduše museli, protože nám nikdo nepomůže. Nyní jsem připraveni zachraňovat životy hladových dětí. V Muadamíji není žádný chleba. Více než tři měsíce jsme neměli ani zrníčko rýže," postěžoval si jeden z obyvatel.
Naděje na lepší budoucnost je však nejistá. Ani po splnění většiny podmínek totiž potravinová pomoc nepřišla, píše server washingtonpost.com. "Tvrdili, že pomoc přijde 24 hodin po vztyčení vlajky. Pak řekli, že to bude 48 hodin. Teď tvrdí, že to bude 72 hodin. Pokud pomoc nepřijde, vlajku sundáme a nad město vrátíme náš symbol," tvrdí místní.
Účast opozice na mírové konferenci je nejistá
Více než tři roky trvající občanská válka v Sýrii si podle posledních odhadů OSN vyžádala sto tisíc mrtvých. Opoziční aktivisté ovšem hovoří až o 120 tisících obětech (více čtěte zde).
A mír je podle všeho v nedohlednu. Plánovaná lednová mírová konference v Ženevě totiž před pár dny dostala velkou trhlinu. Syrská opozice totiž pohrozila, že se konference nezúčastní, pokud bude armáda Bašára Asada pokračovat v náletech na severosyrské město Aleppo.
"Pokud bombardování, které Asadův režim provádí a jehož cílem je zničit syrský lid, bude pokračovat, pak (opoziční) koalice do Ženevy nepojede," stojí v prohlášení Syrské národní koalice, hlavní opoziční skupiny podporované Západem.
Mírovou konferenci o Sýrii svolala na 22. ledna Organizace spojených národů. Jednání označované jako Ženeva 2 má připravit politické řešení syrského konfliktu za účasti zástupců vlády i opozice. První konference se konala loni, byla ale bez účasti syrské vlády a opozice (více o konferenci zde).
Zakázaný obchod s ropou
Syrský režim na sebe negativně upozornil také na obchodním poli. V minulých devíti měsících totiž, navzdory sankcím Západu, dovážel íránskou a iráckou ropu, díky čemuž udržel v chodu svou armádu
Převoz v několika případech zajistila bejrútská obchodní společnost OPT (Overseas Petroleum Trading), která spolupracovala se syrskou státní rafinerií Sytrol. Ta je na mezinárodním seznamu firem, na které se vztahují sankce. Dovoz íránské ropy naproti tomu zajišťovala íránská společnost NITC (National Iranian Tanker Company), která je na sankčních seznamech rovněž.
Obě firmy popírají, že Sýrii s dovozem ropy pomáhaly, podle prověřených dokumentů je ale zřejmé, že pro ně byly obchody lukrativní. Požadovaly totiž za riziko spojené s importem do Sýrie vyšší ceny než obvykle. OPT si například za dvě dodávky do syrské rafinerie Bánijás fakturovala 250 milionů dolarů (pět miliard korun). Cena za barel irácké ropy v dokladech převyšovala oficiální exportní cenu až o 17 dolarů, což znamená v případě každého tankeru 15 milionů dolarů navíc.
