"Vždycky to chvíli trvá, než se je 'naučíme'," prozradil o nových poslancích, z nichž každý je takříkajíc originál, Pavel Dibelka. Ví, o čem mluví. Je totiž jedním z jen asi dvaceti lidí, kteří umí těsnopis na nejvyšší možné úrovni. I proto je stenografem v Poslanecké sněmovně a vede tu i celé stenografické oddělení.
Nejhorší pro stenografy prý je, když politici prokládají řeč latinskými citáty nebo používají příliš mnoho odborných výrazů. "Jde o to, že stenografický záznam musí být přesný a my pak všechny tyto cizí věci musíme ověřovat a máme na to přitom omezený čas," vysvětlil.
Stenografové se totiž střídají v sále po deseti minutách. Když běží schůze, těsnopisem zaznamenávají každé vyřčené slovo, a to včetně nadávek, jimiž se politici častují. Nebo třeba i fakt, že poslanci řečníka odměnili potleskem, či že se mu naopak smáli.
"A pak máme osmdesát minut na to, abychom záznam, jemuž se říká stenogram, přepsali a zveřejnili na stránkách Sněmovny. Po hodině a půl už zase nastupujeme na směnu v sále a střídáme kolegu," popsal Dibelka.
Obstrukce jsou nepříjemné, ale dá se to...
Proto jen nerad vzpomíná na schůzi, kdy politici přistoupili k obstrukcím, a stenografové se tak střídali v sále až do jedné v noci, přičemž ráno v osm už museli být zase v práci. "Naštěstí víme, že obstrukce netrvají déle než den dva, takže se to dá vydržet," poznamenal.
Sami nesmějí dávat v sále emoce najevo, musí zůstat profesionální. "Ale to víte, že se při některých slovních přestřelkách poslanců stihneme občas i v duchu zasmát," dodal Dibelka, jehož práci ovládá jen asi dvacet lidí v zemi. Umí těsnopis na nejvyšší možné úrovni.
"Máme kolegu, který je zapsán v Guinnessově knize rekordů, protože u nás pracoval ještě v pětaosmdesáti. Teď ho ale předčil jiný, který loni oslavil šedesát let nepřetržité práce v Poslanecké sněmovně," pochlubil se. "Jen ti mladí nám nějak chybějí, protože těsnopis se už na školách neučí. Škoda, bylo to praktické třeba na taháky," smál se vedoucí sněmovních stenografů.
Každý má 'svůj' těsnopis
Zajímavé je, že těsnopis si každý trochu přizpůsobuje a upravuje po svém. "Takže záznam kolegy se nám taky vůbec nemusí podařit přečíst," popsal stenograf. Ostatně, někdo za těch svých deset minut stihne popsat tři strany A4, ale jsou prý i tací, kteří průběh jednání umí vtěsnat na jediný papír.
O něco jednodušší to mají stenografové v Americe, kde se historicky ujaly speciální těsnopisné stroje. U nás existují první stenozáznamy už z roku 1848, a to z památného ústavodárného říšského sněmu v Kroměříži.
A ač to někdy vypadá, že vulgarity používají jen současní politici, i ti z dob první republiky se uměli při schůzi pořádně pohádat. Jen v těsnopise vypadají ty nadávky tak nějak poetičtěji než na přepsaném záznamu.
Noví zákonodárci zaplavili Poslaneckou sněmovnu:
