Společnost Ludvíka Svobody v sobotu hodinu před polednem pořádá setkání před rodným domem bývalého prezidenta v Hroznatíně na Třebíčsku.
Paradoxem dějin je, že speciální autobus z Prahy do Hroznatína vyráží ráno z ulice generála Píky. Toho samého generála Píky, kterému Svoboda coby ministr nenavrhl udělení milosti a zařadil jej mezi zrádce. Píkova smrt přitom byla justiční vraždou.
V archivech se zachoval dopis prezidentu Gottwaldovi, který napsal zlomený Ludvík Svoboda ve vězení v prosinci roku 1952. Tehdy byl Svoboda nepohodlný Gottwaldovu režimu. V listopadu a prosinci 1952 čelil výslechům Státní bezpečnosti. Na Vánoce ho propustili.
Hned v první větě dopisu z vězení se Svoboda Gottwaldovi omlouval, že mu vůbec píše. "Jsem u konce svých sil a bojím se, že sebemenší další zatížení přivede mne do stavu šílenství. To jsou pro mne nesnesitelné rány."
A ujišťoval prezidenta, že není zrádce ani sabotér. "Jsem vinen, jsem, ale jen tím, že jsem slepě věřil tomu strašnému zločinci Bedřichu Reicinovi," pokračoval v dopise Svoboda.
Komunista Reicin se přímo podílel na justiční vraždě generála Heliodora Píky v roce 1949. Sám Reicin byl později v politickém procesu popraven na základě smyšlených obvinění. Bylo to v prosinci roku 1952. Tedy v době, kdy byl za mřížemi i Ludvík Svoboda.
Ten odmítl v roce 1948 navrhnout jako ministr národní obrany udělení milosti generálu Píkovi, který byl bojovníkem proti nacismu i legionářem. Píka se milosti nedočkal a skončil na popravišti.
Byl jsem sám mezi zrádci, omlouval se Svoboda
Svoboda z vězeňské cely později napsal prezidentu Gottwaldovi, že neměl zkušenosti potřebné k vedení ministerstva za tak složité situace. "A nyní vidím, že jsem neměl ani schopnosti. Ale pracoval jsem vždy čestně a poctivě, jak jsem nejlépe uměl a dovedl. Ani lajdák jsem nebyl, to ne," pokračoval Svoboda v dopise z vězení.
A zdůraznil Gottwaldovi, že on sám zrádcem jako ministr nebyl, že zrádci byli kolem něj. "Byl jsem mezi těmi zrádci sám. Od samého počátku Píka a pak Reicin se svou smečkou. A jak pomáhala strana? (...) Neměl jsem nikoho, kdo by mě vedl a poradil. Vzpomeňte prosím, pane prezidente, že jsem si Vám ve vládě stěžoval, že se o mne nikdo nestará, nikdo mi neporadí, neinformuje," pokračoval Svoboda.
A ubezpečoval prezidenta, že komunistou se cítil dávno před únorem 1948, kdy se stal oficiálně členem KSČ. "Už během druhé světové války se ptal Gottwalda, proč jej dosud komunisté mezi sebe nepřijali," popsal jihlavský badatel Vilém Wodák.
"Já jsem nezneuctil a nezradil Váš polibek z Buzuluku, kterým jsem se Vám i straně zavázal k čestné spolupráci na život a na smrt (...) Nezradil jsem Vás, nezradil jsem Stalina," ujišťoval prezidenta muž, který byl za války velitelem 1. československého samostatného praporu v Sovětském svazu a účastnil frontových bojů.
Rovněž v dopise Gottwaldovi připomínal, že venku za zdmi vězení na něj čeká 84letá matka. A také manželka, která za války přišla o syna, matku, dva bratry a otce.
"Jsem zničen. Se svými silami u konce, stojím na pokraji šílenství. A toho se bojím. Prosím zabraňte tomu, stojím-li za to," uzavřel svoje psaní Svoboda.
Na výsluní vrátil Svobodu Nikita Chruščov
Z vězení napsal Gottwaldovi krátce před smrtí i Heliodor Píka. Na rozdíl od Svobody se vyjadřoval o poznání věcněji a stručněji. A nezmiňoval se ve svém psaní o svých bývalých spolupracovnících.
Žádal o milost s tím, že v minulosti nechtěl uškodit Československé republice. "Nikdy jsem si nebyl vědom, že bych překračoval zákon. Nikdy jsem neměl zlého úmyslu. (...) Mé svědomí mi říká, že má provinění nejsou taková, abych se nesměl doprošovat Vašeho milosrdenství a Vašeho omilostnění. S jakým úsilím a pocitem vděčnosti bych pracoval pro blaho všeho lidu...," uzavřel dopis Heliodor Píka v říjnu roku 1948.
Byl tehdy po těžké operaci a zápalu plic. Navíc již dlouho v samovazbě. Několik měsíců poté byl v necelých dvaapadesáti letech popraven. Později byl zbaven všech obvinění a plně rehabilitován.
Svoboda byl po propuštění z vazby v roce 1952 úředně penzionován a začal se věnovat Hroznatínu, kde zakládal zemědělské družstvo.
Když se moci v Sovětském svazu ujal Chruščov, přiletěl na sjezd KSČ. Už na letišti se zeptal rozpačitých funkcionářů: "Kde je můj válečný přítel generál Svoboda?" A později se demonstrativně objali.
Tím se začal Svoboda postupně vracet na politické výsluní, což na jaře roku 1968 vyvrcholilo jeho zvolením do funkce prezidenta republiky. Byl hlavou státu i v době nástupu normalizace, kdy mělo mnoho obyvatel problémy kvůli svým postojům v roce 1968.
