Zatímco dříve se nabídek těl, která se lidé před svou smrtí rozhodnou darovat vědě, sešlo na Lékařské fakultě Univerzity Palackého jen pár, nyní jich přibývá.
Důvodem však není jen snaha pomoci vědě, ale i peníze, které takovým krokem dotyčný pozůstalým ušetří za pohřeb. Univerzita se totiž o darované tělo postará na své náklady.
"Lidé se nám sami nabídnou, že věnují své tělo na medicínský výzkum," říká děkan lékařské fakulty Milan Kolář.
Ročně se tak v pracovně přednosty Ústavu normální anatomie Stanislava Laichmana sejde sedm až deset podepsaných darovacích aktů. Jejich počet podle lékařů stoupá, dříve šlo třeba o jednoho nebo dva dárce.
"Neříkáme tomu smlouva, protože s lidskými těly se obchodovat nesmí a lidé za tento svůj vstřícný krok ani nedostanou zaplaceno," vysvětluje Laichman.
Přesto jsou to právě peníze, lépe řečeno jejich nedostatek, který dárce často přiměje své tělo po smrti vědě přenechat.
"Přivádí je k nám nejrůznější důvody. V poslední době se bohužel nejčastěji setkáváme s tím, že pozůstalí nemají dost peněz, aby zajistili pohřeb a věci s tím související. Tito lidé jim tak chtějí starosti s vlastním pohřbem ušetřit," popisuje Laichman.
Podle něj jdou v takovém případě totiž všechny náklady na účet lékařské fakulty. "Nejvíce nás stojí převozy těl. Také proto si vybíráme zájemce podle vzdálenosti místa bydliště a nebereme každého," dodává.
Jsou i lidé, jimž věda pomohla, a oni se chtějí odvděčit
Na rozdíl od dob minulých, kdy budoucí lékaři dostávali ke studiu i těla, o něž se nikdo v zákonné lhůtě nepřihlásil, se nyní musí spoléhat jen na dobrou vůli dárců.
"Kromě sociálních aspektů jich řada přijde třeba proto, že jim věda za jejich života velmi pomohla a oni by se jí chtěli tímto způsobem odvděčit," říká Laichman.
Darovat své tělo chtějí často také lidé, kteří trpí nějakou nemocí. "Je tu jedna paní, která bojuje s onkologickým onemocněním. Ta nám z tohoto důvodu nabídla své tělo. Ještě žije," klepe přednosta na stůl
Pro účely studia je však podle něj paradoxně lepší, když je dárce zcela zdravý. "Setkáváme se s tím, ale nezjišťujeme zdravotní stav donátora. U každého jsou nějaké patologie. Dá se ale říci, že to je pro nás spíše překážka. My potřebujeme pro výuku co nejtypičtější tělo," upozorňuje Laichman.
Tělo lékaři nejprve nakonzervují litry fixační tekutiny
Ani podpis však neznamená konečné rozhodnutí, dar si lidé mohou kdykoliv rozmyslet. "Další věc je pak to, zda příbuzný nebo ten, koho člověk určí, vykoná ono poslední přání zemřelého a o smrti našeho dárce nám řekne," říká Laichman.
A co se s darovaným tělem děje? "V první řadě tělo nakonzervujeme. Nejprve vypreparujeme některou z velkých tepen a do krevního oběhu se vpraví místo krve deset až patnáct litrů fixační tekutiny," popisuje Laichman.
Kromě toho lékaři udělají vnější fixaci, to znamená, že tělo naloží do konzervační lázně. "Abychom měli jistotu, že každá buňka bude opravdu profixovaná, trvá to minimálně půl roku," dodává.
Poté nastoupí medici - následuje pitva, která trvá zhruba 30 hodin. Po této době tělo vypreparují se všemi nervy, cévami a orgány a dále se používá pro výuku studentů.
"Tento proces trvá tak dlouho, dokud má tělo živým co dát, je to třeba i několik let. Jakmile se nám zdá, že tato doba skončila, zajistíme jeho kremaci a popel, pokud se o něj nepřihlásili příbuzní, rozptýlíme na hřbitově," vysvětluje Laichman.
Těla jsou podle lékařů při studiu zatím nenahraditelná. "Přestože začínáme používat i modernější a sofistikovanější metody, těla se pochopitelně používají i nadále. Přece jen jsme lékařská fakulta a lidské tělo lékaři musí ovládat," uzavírá děkan fakulty Milan Kolář.
