Do dveří vstoupí vysoký krasavec v perfektně padnoucím obleku. Má dobrou práci, auto i vlivné známé. Je však na konci svých sil - stal se obětí týrání ze strany své přítelkyně. A neví, jak dál.
Ano, i neohrožení pánové tvorstva trpí domácím násilím. Sice daleko méně než ženy, ale oproti nim jsou daleko méně ochotni se se svým trablem někomu svěřit.
Nezisková organizace Bílý kruh bezpečí, která se v úterý v Liberci zúčastnila konference se zástupci justice, policie či krajského úřadu, řešila těchto případů už několik. A výše popsaný příklad je skutečným příběhem skrytým za zdmi této organizace.
"Ten pán přišel s větou, že se bojí, že ublíží své ženě. Zpočátku jsme si mysleli, že k nám zřejmě přišel pachatel, ne oběť," vzpomněla ředitelka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.
Jeho přítelkyně byla extrémně žárlivá. Muž jí nemohl dostat do manželské poradny ani k psychologovi, tvrdila, že problém je v něm. Nemohl ani pohledem zavadit na ulici o jinou ženu, nebo koukat na televizní zpravodajství, které uváděla moderátorka s vyvinutým poprsím.
"Zpočátku měla jeho partnerka záchvaty zuřivosti, později přešla i k bití. Dokázala ho hodiny mlátit do jejího naprostého fyzického vyčerpání. On ji domlouval slovem, nechtěl ji ublížit," dodala Vitoušová. Podle ní ale existují i daleko horší případy týrání mužů ze strany jejich ženských protějšků. Jeden z obětí dokonce po útoku manželky přišel o oko.
Muži se bojí svěřit, kamarádi se jim mohou smát
Obecně 75 procent obětí domácího násilí jsou ženy, muži tvoří zbytek. Jenže mají menší vůli s tím vyjít ven.
"Komu se mají svěřit, kamarádům, policii, kde jsou obvykle také muži a bojí se, že se jim budou smát," doplnila ředitelka.
Připomněla také průzkum jejich organizace z roku 1994, jenž se zabýval šikanou na školách. "Z něj vyplynul alarmující fakt, že máme u nás čtyřikrát agresivnější dívky než třeba ve skandinávských zemí nebo Velké Británii," podotkla Vitoušková.
"Ženy se emancipují, tvrdnou, zastávají manažerské pozice. Chlapi tak trochu nevědí, co je čeká," poznamenala.
Bílý kruh se ovšem nezabývá jen domácím násilím. Pomáhá v podstatě všem obětem trestných činů. Nejčastěji jde o ublížení na zdraví, vyhrožování, vydírání nebo loupeže. Pomoc zde najdou i pozůstalí po obětech vražd.
Stále více však přibývá případů nebezpečného pronásledování, takzvaného stalkingu, který je od minulého roku v Česku trestným činem.
"Jde o takové sofistikované hulvátství. Nejhorší je, že vás může pronásledovat někdo, kdo třeba tři roky sedí vedle vás v kanceláři a těžko se takovýto pachatel zjišťuje," upozornila jednatelka liberecké pobočky organizace Jana Jalovegová.
Pokud je totiž pachatel nebezpečného vyhrožování a pronásledování technicky zdatný, těžko se hledá jeho identita ve vodách internetu. "Navíc ho to nic nestojí, všechny ty e-maily, esemesky, skype a podobně," doplnila Vitoušová. Podle ní dvě procenta stalkingu končí vraždou.
Dvě třetiny jeho pachatelů jsou muži, třetina ženy. "Nikdy ale nedokážete rozpoznat, kdy je monitoring vaší osoby natolik nebezpečný, že může skončit i vaši smrtí," vysvětlila Jalovegová.
