Desítky kostelů v kraji, včetně kostela v klášteře premonstrátů v Teplé, vyzdobil svými freskami a obrazy Eliáš Dollhopf. Přesto se však o tomto nejvýznamnějším regionálním malíři pozdního baroka příliš mnoho nevědělo. Skončil pozapomenutý.
Jeho život a dílo až nyní vůbec poprvé kompletně mapuje monografie Eliáš Dollhopf - barokní malíř západních Čech, která právě vychází v edici Memoria a v těchto dnech se objeví v muzeích a na pultech knihkupectví.
Po čtyřletém výzkumu ji zajímavě napsal a řadou reprodukcí Dollhopfových děl opatřil historik a publicista Zbyněk Černý z chebského muzea.
Pátrání jako v detektivce
"Byla to téměř detektivní práce. Informace, které se nám dochovaly, jsou zachyceny převážně v pramenech úřední povahy, a ty bývají značně strohé a suché. Když chybí takzvané ego-dokumenty čili osobní dopisy nebo deníky, musí se, jako v tomto případě, ona pomyslná mozaika skládat právě jen z těchto střípků," popsal obtíže bádání Zbyněk Černý.
Dollhopfa líčí jako pozoruhodně pilného a plodného autora fresek, oltářních obrazů a portrétů. Podílel se na výzdobě desítek kostelů v západních Čechách. Narodil se v Tachově v roce 1703 v rodině řezníka, usadil se potom v Horním Slavkově a vybudoval tu malířskou dílnu, která v té době neměla konkurenci.
Nedá se už zjistit, kde a jak Dollhopf strávil učňovská léta. Jako malíř se objevuje až ve věku 26 let se svým prvním známým dílem - iluzivním oltářem sv. Barbory v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kynšperku.
Zasloužil by 300 zlatých, mínil chodovský farář
Významná pro něho byla i objednávka na freskovou výzdobu tehdy nového kostela sv. Vavřince v Chodově.
"Maloval přesně čtyři týdny a byl u mě na stravu. Pan malíř mi řekl: Vezmu si jen sto zlatých a sto zlatých daruji kostelu. Býval by zasluhoval dvě až tři stovky zlatých," cituje Zbyněk Černý tehdejšího chodovského faráře Höniga.
Na životní zakázce pracoval v Teplé
Životní zakázku získal Dollhopf v 51 letech od opata z kláštera premonstrátů v Teplé Hieronyma Ambrose. Pracoval v nezvyklé výšce v chrámu se svými pomocníky dva roky na freskové výzdobě kostela Zvěstování Panně Marii. Vytvořil tu ale i cyklus maleb ze života blahoslaveného Hroznaty, legendárního zakladatele kláštera.
"V Teplé mohou návštěvníci dodnes spatřit do značné míry původní dílo Eliáše Dollhopfa, tedy bez pozdějších zásahů a rušivých přemaleb," líčí Zbyněk Černý. K tomu nejlepšímu, co malíř vytvořil, řadí také výmalbu poutního kostela v Chlumu Svaté Maří a uznává ho jako výborného portrétistu.
Vyzdvihuje i barokní sugestivnost malovaných antependií (obraz zakrývající přední stranu oltářního stolu) z Lokte. Jeden z těchto výjevů - jak šelma pekelná pohlcuje zatracence - se objevuje na přebalu monografie.
Dollhopfova prestiž v Horním Slavkově stoupala. Na konci života patřil již k nejváženějším měšťanům. Ve svých 41 letech byl zvolen do rady města. V 56 letech jej jmenovali purkmistrem a tuto funkci zastával až do konce svého života. Působil zároveň jako přísedící u městského soudu a podílel se na vynesení rozsudku smrti nad ženou, která otrávila svého manžela. Exekuce v roce 1751 byla poslední popravou v Horním Slavkově.
Malíř zemřel v 71 letech na mrtvici a zanechal po sobě ženu a dceru, jejíž portrét jako harfenistky se dochoval. Zvláštní je, že není známo, kde byl malíř pohřben. Spekulovalo se o klášteře v Teplé, ale to bylo vyvráceno. "V matrikách zemřelých není místo pohřbu uvedeno. Můžeme ale předpokládat, že se tak stalo v Horním Slavkově," dodal Zbyněk Černý.
