Letošní předvolební kampaň je charakteristická váhajícími a nerozhodnutými voliči. Přispěla k tomu politická situace posledních tří let a také větší množství nových politických uskupení a vůbec těch, které mají šanci nakonec usednout v Poslanecké sněmovně. Nabídka je široká a negativní vnímání politiky značné. Odtud ona nerozhodnost, popřípadě nechuť jít k volbám.
Digitální média mohou mít skutečně značnou roli v závěrečné fázi kampaně. V roce 2002 o volebním vítězství nakonec také rozhodly televizní debaty, zejména ta poslední na Nově. Deníky následně v pondělních vydáních psaly o tom, jak Špidla drtil Klause, jak vyhrál na body atd. Několik chyb předsedy ODS a perfektní příprava lídra ČSSD znamenaly, že sociální demokraté obhájili své prvenství z roku 1998.
Čtvrteční debata na České televizi takový účinek mít nebude, protože v ní prezentovalo názory celkem devět lídrů, takže každý z nich dostal k dispozici pouze několik minut. Ovšem kvalita kandidátů a jejich výkon může mít na nerozhodnuté voliče vliv. Zvláště v kombinaci se zvládnutím či nezvládnutím poslední fáze kampaně.
Slabost SPOZ a povýšenost Andreje Babiše
Česká televize zvolila vhodný formát, když diskusi rozdělila na tři části. V první odpovídali na otázky Václava Moravce lídři stran, které v minulém období zastupovaly občany ve sněmovně. Tato část byla o poznání nudnější než zbylé dvě části. Za poslední roky známe totiž názory Bohuslava Sobotky, Miroslavy Němcové, Karla Schwarzenberga a Vojtěch Filipa na vše. Oživením byly jen trefné otázky moderátora, zejména na zvyšování daní pravicové Nečasovy vlády. Lídři uspěli i neuspěli. Nedozvěděli jsme se nic nového a rozčilení zástupkyně ODS Miroslavy Němcové straně také nové voliče nepřitáhne.
Zajímavější byla druhá část, jíž se účastnili lídři SPOZ, Strany zelených, Úsvitu, Ano 2011 a KDU-ČSL. Zemanovcům neprospělo, že opět utajila předsedu strany a vyslala pražského lídra Zdeňka Žáka. Ukazuje to přinejmenším na personální slabost strany. Nejlépe reagoval předseda Strany zelených Ondřej Liška, dokonce sklidil i potlesk celého publika. Rychle překonal viditelnou nervozitu a pak již odpovídal pohotově.
Andrej Babiš reagoval zpočátku nervózně a dokonce učinil zásadní chybu, když se stavěl k publiku povýšenecky. Logicky se pak nabízí otázka, zda se takto nebude chovat i po vstupu do politiky. Posléze ale už podal svůj standardní výkon.
Zdeněk Žák působil jistě, mnohdy až sebejistě, například když zdravil diváky máváním rukou a pozdravem ahoj! Pohyboval se, řekněme, na hraně trapnosti.
Řečník bez obsahu
Kapitolou samou pro sebe je Tomio Okamura. Zdatný řečník bez obsahu, navíc, jak jsme se dozvěděli, značný absentér při hlasováních v Senátu. Otázky Václava Moravce na něj sklidily obrovský potlesk publika.
Předseda křesťanských demokratů působil unaveně, stejně jako poslední fáze kampaně jeho strany. Nejobtížnější byla pro kandidáty pasáž ohledně důchodové reformy a druhého pilíře. Zde ovšem propadl lídr ANO, moderátor jej přistihl neznalého věci. Rozesmálo to i diváky.
Ve třetí části pak byly konfrontovány parlamentní i neparlamentní strany, což bylo pro debatu oživením. Superdebata se konala pro kandidáty v náročném prostředí, tlak moderátora, spoludebatérů a aktivita publika sehrály své. Někdo byl nervóznější, někdo se s tlakem vyrovnal lépe.
Stručně řečeno, zcela nezazářil nikdo. Někdejší parlamentní subjekty standardním výkonem nikoho nerozhodnutého neoslovily. Asi o potenciální voliče ani nepřišly. Z menších stran bodoval jen Ondřej Liška. Určitý typ voličů mohl konečným dobrým výkonem přesvědčit i Tomio Okamura.
Jestli debata vliv měla, uvidíme v sobotu.
