Varoval, aby se přístup k Romům nezvrhl podobně jako u Židů v Německu.
"Kdyby se udělal ve 30. letech průzkum mezi Němci, určitě by jich tehdy 80 procent souhlasilo s tím, aby se Židé vystěhovali, ale pro vyhlazování by nebyli. A kolik lidí by dnes v Česku bylo pro vystěhování Romů?" poznamenal Auerbach.
Rodiče Asafa Auerbacha zemřeli za války v Osvětimi. Jeho zachránil se stovkami dalších českých dětí anglický hrdina sir Nicholas Winton. Přesto říká, že se jako Wintonovo dítě necítí.
"Rozumově ho uznávám. I když pocitově se spíš cítím dítětem paní Strasserové, která se o mě starala, než dítětem sira Wintona, jak se nám často říká," podotkl Auerbach.
Připomíná, že velký podíl na záchraně stovek židovských dětí z Československa měli i další lidé.
"Jednak rodiče těch dětí. Museli je poslat do neznáma, nevěděli, co je tam čeká, ani co bude s nimi samotnými. A samozřejmě anglické rodiny, které si braly cizí děti, jež neuměly anglicky a za které ještě musely zaplatit kauci 50 liber. To byl tehdy plat dělníka za deset týdnů," upozornil Auerbach.
Rodiče plánovali odejít do Ekvádoru
Auerbach se v roce 1928 narodil v Palestině a od dvou let žil s rodiči v Praze. Do Anglie ho poslali v jedenácti.
Sám přitom říká, že při odjezdu na tom byl lépe než jiné děti. Jeho rodiče totiž plánovali, že se odstěhují do Ekvádoru. Při loučení mu tak pomohla vidina, že se brzy setkají a pojedou do Jižní Ameriky.
"Pro malého kluka to bylo velké dobrodružství, cesta přes oceán i život tam," zavzpomínal dnes 85letý muž.
V Anglii pak žil s bratrem a dalšími šesti dětmi v hornickém městě Stoke on Trent, navíc nebyl u úplně cizích lidí. Starala se o něj Hana Strasserová, jež žila nějakou dobu v Teplicích a s Auerbachovými se znala. I když sama anglicky zprvu neuměla, dokázala zajistit peníze i bydlení.
Nejhorší byl návrat domů, vzpomíná muž
"Já byl až do roku 1988 přesvědčený, že se o mou záchranu postarali rodiče a paní Strasserová, do té doby jsem o Nicholasi Wintonovi neslyšel," poznamenal Auerbach.
Dodal, že mnohem horší než pobyt v Anglii byl po válce návrat domů. Počítal s tím, že najde rodiče, ti ale už nežili. Nějakou dobu tak pobýval u tety, která celou válku musela žít v terezínském ghettu. Pak se osamostatnil, vystudoval statistiku a získal titul inženýra.
V posledních letech objíždí Česko a v desítkách měst postupně uvádí zmíněnou výstavu Místa utrpení, smrti a hrdinství. Ta popisuje nacistické pronásledování Židů a systém koncentračních a vyhlazovacích táborů s důrazem na české oběti.
"Je to téma, na které se nesmí zapomenout," upozornila při lounské vernisáži místostarostka Edita Hořejší.
