Tři skinheady - Jaroslava Churáčka, Zdeňka Habicha a Martina Pomijeho - odsoudil po šesti letech soud na 8 let a 3 měsíce, 7,5 roku a 6,5 roku do vězení. Romovi bránili, aby z řeky vylezl a zachránil se.
"Tibor plavat uměl, kdyby mu dovolili, aby z vody vylezl, mohl žít. Od začátku jsme říkali, že to byla vražda, ale soudy to nejprve řešily mírněji. Matka se kvůli tomu utrápila a později zemřela," říká Tiborova sestra Marie Danihelová.
Romové se dnes s útočníky, kteří si už tresty odpykali, potkávají. Churáček bydlí v Písku, Habich nedaleko odtud v malé vesnici.
Právě Churáček, kterého soudy považovaly za hlavního strůjce akce nazvané "Bobr", při níž šli skinheadi "vykoupat feťáky na městský ostrov", naopak dodnes tvrdí, že seděl neprávem.
"Bylo to vykonstruované, já tam vůbec nebyl (u utopení Roma). Odseděl jsem si i s navazujícím trestem deset let. Deset nejlepších perspektivních let od dvaceti do třiceti, kdy všichni podnikali, zakládali rodiny. A já přišel a nic jsem neměl, nikdo mi nepomohl," říká dnes Churáček, svalnatý muž, který pracuje v Praze jako ostraha.
Rom David Červeňák, který osudný den před dvaceti lety plaval s Tiborem Danihelem také v řece, popisuje, že roky měl z incidentu trauma.
Od té doby už žádný rasový útok nezažil. "Když Churáčka potkám, pozdravím jej. Je lepší pozdravit než mít potíže," říká David Červeňák.
Třetí z napadených Romů se shodou okolností utopil před třemi lety v Otavě, jen pár set metrů od místa tehdejší tragédie.
Rasová vražda Tibora Danihela byla ve své době stejně sledovaná jako později například případ dvouleté Romky Natálie z Vítkova, která spala v domě, který zapálili v noci v dubnu 2009 čtyři neonacisté.
Dívenka utrpěla těžké popáleniny na více než 80 procentech těla. Útočníci byli odsouzeni na dvacet až dvaadvacet let vězení.
