Na hlavě baret, na krku motýlek a na nohou pumpky. Do období první republiky se pravidelně a rádi vracejí členové Spolku telčských velocipedistů, kteří si mezi veteránskými spolky z celé republiky vytvořili zvučné jméno. Naposledy se představili na telčských Historických slavnostech.
"Začalo to, když jsem doma objevil dědovu starou motorku a rozhodl se ji dát do původního stavu," vypráví o vzniku spolku jeho kronikář Martin Kadlec.
Když byl za dva roky s opravou motorky hotov, seznámil se čirou náhodou s telčským galeristou Janem Wimmerem, který mu ukázal svou sbírku historických motorek a aut. Tehdy se psal rok 2007 a Spolek telčských velocipedistů byl založen 10. října - na počest výročí narozenin Jana Wimmera.
První akcí telčských velocipedistů byla ještě před vznikem jejich spolku účast na slavnostním otevření místní hospody U Švejka. Zakládající členové Jan Wimmer s Jiřím Holubcem sehnali pár lidí, oblékli je do dobových šatů a půjčili jim historické bicykly. Myšlenka na vznik spolku tak dostala první konkrétní obrysy. "Všichni po nás koukali. V Telči něco takového lidé nikdy neviděli a bylo to pro ně velice zajímavé," vzpomíná Kadlec na dojmy z akce.
Od té doby šlo všechno ráz na ráz. V roce 2008 uspořádal spolek nultý ročník výstavy veteránů, kde se objevily pouze stroje samotných členů. Z Veteránské revue se však od té doby stala pravidelná součást telčského kulturního kalendáře a letos se konal již její pátý ročník, přičemž se pěti tisícům návštěvníků představilo 170 historických motorek, aut a bicyklů.
Nejraději vzpomíná na Gmünd. Kvůli atmosféře setkání
Většinu aut vlastní rodina Wimmerova. Kadlec sám má tři motorky, 26 jízdních kol a několik kočárků, z nichž jeden je z roku 1918.
Jedním z nejzajímavějších kousků Martina Kadlece je bicykl s přední odpruženou vidlicí s listovými péry. "Pochází z třicátých let a od ostatních historických kol se výrazně odlišuje," vysvětluje Kadlec.
Spolek telčských velocipedistů v současné době čítá kolem 25 členů. Mnozí jsou z Ostravy i Prahy.
Jeho posledním úlovkem je ruský motocykl Dněpr se sajdkárou z roku 1964. "Je to původně vojenský stroj, který jsem předělal do civilní podoby," chlubí se.
Ze všech akcí spolku Kadlec nejraději vzpomíná na oslavy rakouského města Gmünd. "Projížděli jsme městem v průvodu cyklistů a u každého z nás představili jméno i na čem jedeme. Byla tam úžasná atmosféra," popisuje šestadvacetiletý inženýr.
Vášeň pro veterány prý výdělečná není. Často naopak musí členové sáhnout do vlastních kapes. Někdo upeče buchtu, někdo ušije šaty, někdo natiskne letáčky. Přesto jsou pro Kadlece veterány na prvním místě. "Podlehl jsem jim," kývá mladík. Nejvíce se mu prý líbí, že po něm při jízdě v historickém kostýmu a na starém kole lidé koukají.
Cílem telčských velocipedistů je uspořádání mezinárodní výstavy veteránů. "Můj osobní cíl je ale obnovení Závodu mezi dvěma branami," vykládá Kadlec o závodu, který se v Telči jezdil ve 30. letech.
