1) Skončí nejroztříštěnější Sněmovna, jaká tu po roce 1989 byla, kdy člověk ani nestíhal sledovat přesuny přeběhlíků a poslanců mezi stranami. K pětici ODS, ČSSD, TOP 09, KSČM a VV, která uspěla ve volbách 2010, postupně přibyly: NS-LEV 21 (Paroubek), LIDEM (Peake), Hnutí pro sport (Dobeš), Úsvit (Roztočil) nebo kmotrovští rebelové (Florián a spol.) Takto nepředvídatelné těleso má schvalovat zákony?!
2) Dolní komora nakonec našla sebevědomí a svým rozhodnutím dokázala vrátit do mezí zpátky na Hrad prezidenta Miloše Zemana, který až do včerejška "neschopnost impotentních a rozhádaných idotů" dokonale využil a obsazoval uvolněný prostor.
3) Končí naděje zdiskreditované sestavy ODS, TOP 09 a LIDEM na obnovení Nečasovy vlády bez Nečase, která vzhledem k mnoha skandálům už ani neměla morální právo vrátit se do Strakovy akademie a znovu odsud vládnout.
4) Pro ODS, tradiční pravicovou stranu, může být jedině dlouhý pobyt v opozici poslední nadějí pro budoucí existenci. Jedině v opozici, bez funkcí, vlivu, moci a peněz, může doufat, že se od ní odpojí pijavice a paranoidní strana se snad obrodí.
5) Brzké volby v říjnu znamenají, že během dvou měsíců nestačí povstat a etablovat řada rodících se populistických a nevyzpytatelných projektů typu Úsvit Tomia Okamury, jejichž příchod do Sněmovny může jen opakovat osud Věcí veřejných - velké naděje na začátku, pak skandály a nakonec rozpad.
Přece jen je pro demokracii lepší jít německou cestou, kdy se u moci střídají tradiční, čitelné a předvídatelné strany, u nichž znáte jejich plusy a slabiny. Než zmatený italský trend, kdy se před každými volbami rodí nové a nové projekty -politické strany, jež nejprve vzbudí velká očekávání a pak i zklamání.
