Václav Havel totiž po pádu Klausovy vlády nejprve nejmenoval nikoho premiérem, ale pouze neformálně pověřil Josefa Luxe vedením rozhovorů, které by ke vzniku vlády měly směřovat. Česká ústava ostatně termín "pověření sestavením vlády" nezná, hovoří pouze o jmenování osoby xy premiérem. Josef Lux tedy vedl jednání a až z těchto předběžných rozhovorů vzešlo jmenování Josefa Tošovského předsedou vlády.
Miloš Zeman avizoval, že nyní bude takto různé osoby neformálně pověřovat sondážemi, že, obrazně řečeno, bude vytahovat z rukávu různé "Luxe". Nikdo mu tedy nebude moci vytýkat nečinnost a navíc jde o ústavní zvyklost, vytyčenou Václavem Havlem, jehož zejména TOP 09 a Karel Schwarzenberg nyní občas používají jako svého druhu ikonu.
Projev Václava Havla před jednáním o důvěře vládě Josefa Tošovského |
Ovšem nejde o jedinou paralelu s dobou okolo "sarajevského atentátu". Miloš Zeman zpochybnil legitimitu bývalé vládní koalice vládnout, i kdyby dokázala dát dohromady 101 či více hlasů. Legitimitu v prezidentově interpretaci ztratila, neboť Nečasova vláda padla kvůli zapojení lidí z bývalé koalice do podivných korupčních či mafiánských vazeb. Podobně jako Klausova vláda přišla o legitimitu kvůli nekalému financování ODS.
Proto prezident případné pověření někoho z bývalé koalice podmínil dotažením vyšetřování kauzy "Šnajdr, Fuksa, Tluchoř, Nagyová a spol." do konce. Patrně ví, že by se tak ve vazbě mohli ocitnout i jiní významní lidé spojení s Nečasovou vládou, nebo předpokládá, že se takové dotažení vyšetřování do konce hodně protáhne.
V obou dvou variantách to však poskytne dobré zdůvodnění pro ponechávání Rusnokovy vlády ve funkci a pro nepověřování Miroslavy Němcové druhým pokusem.
Když si naléval sklenici vody a když ji během projevu pozdvihoval k ústům, nešlo si nevšimnout třesu prezidentových rukou. Avšak hlavu má, zdá se, stále ve formě. Ponechání vlády Jiřího Rusnoka ve funkci zdůvodnil inteligentně, pomocí argumentů, s nimiž se jeho protivníci hodně zapotí.
A tomuto setrvávání, které bude bez vyslovení důvěry velmi sporné právě z hlediska legitimity, dodal šťávu vyhrocením celé situace do podoby personifikovaného politického zápasu.
Hlavním padouchem je v Zemanově podání Miroslav Kalousek - což je opět inteligentní volba, neboť schlíplý Nečas je nyní postavou hodnou politování, nikoliv úderu pěstí. Prezident rovněž stačil pohladit po plešaté hlavě "polepšeného žáčka" Sobotku a ironicky si rýpnout do Karolíny Peake, s níž patrně, nakonec neúspěšně, jednal o přeběhlictví. Naznačil tak, že ty, kteří půjdou proti němu nebo mu nevyhoví, bude, pokud mu to situace dovolí, trestat. A souputníky pochopitelně odměňovat nebo přinejhorším pro ně (zatím) netrestat.
Shrnuto, po dnešku se aktuální mocenský zápas ještě vyhrotí, de facto začala volební kampaň, byť se ještě neví, kdy volby do Poslanecké sněmovny budou.
