"Osvoboditel města Ústí z područí nepřátel", takové označení přísluší v ústeckých dějinách Fridrichu Jordánovi, dragounovi ze 4. dragounského regimentu, který v poslední den bitvy s Napoleonem u Chlumce 30. srpna 1813 našel smrt v ulicích města.
Gloriolu neohroženého hrdiny si svou bojovností získal naprosto zaslouženě, byť jeho jméno zvěčnil také fakt, že se stal jediným padlým vojákem slavné bitvy uvnitř městských hradeb.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Poslední prázdninový víkend v Ústeckém kraji vyvrcholí rekonstrukcí bitvy oslavy, které tuto událost připomínají. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: Při bitvě zbyl čas i na milostné setkání |
Odpoledne 30. srpna se francouzští vojáci, kteří druhý den okupovali město Ústí, dozvěděli o porážce svého hlavního velitele generála Vandamma u Chlumce. Generál Creutzer, který dlel s vojáky ve městě, hned nařídil přípravy k odchodu.
Sled událostí byl ale rychlejší, než předpokládal. Francouzi ještě neopustili hradby a už se před nimi zjevil rakouský generál Longueville s 1 500 muži infanterie, několika jezdci a dvěma kanony a pustil se do dobývání města.
Jordánovo tělo je nejspíš pod náměstím
"Jeden dragoun z Leveneurova regimentu pronikl s několika infanteristy do města a pronásledoval sám Francouze až k Drážďanské neboli Horní bráně. Zde za sebou Francouzi zabouchli doposud otevřenou bránu a střílnou umístěnou na bráně ho zastřelili," tak popisuje situaci ve své dobové zprávě saský důstojník Heinrich Aster.
Tím dragounem byl právě Fridrich Jordán. Jeho hrdinská smrt se mohla zdát zbytečná, když Francouzi už sami prchali. Ovšem tento rychlý přepad jim nedal čas dovést do konce záměr, který mohl mít pro město fatální následky. Pokusili se totiž způsobit ve městě požár tím, že chtěli zapálit jednu stodolu, ale ve spěchu se jim to nepodařilo.
Padlému vojáku projevili Ústečané náležitou úctu. Zřejmě hned následujícího dne ho pohřbili na hřbitově u kostela sv. Materny. Jeho hrob pak zanikl se hřbitovem ke konci 19. století, kdy se proměnil v Lidické náměstí. Dragounovy ostatky nejspíš leží v zemi dodnes. Dle dobových popisů zhruba ve středu současného náměstí.
Roku 1868 pak přibyla ještě mramorová pamětní deska na místě Jordánova zastřelení v Dlouhé ulici. Zanikla před druhou světovou válkou a obnovy se dočkala v roce 1996. Letos navíc připomnělo hrdinu netradičně pivo s názvem Jordán, které uvařil v krvavě rudé barvě místní minipivovar Na Rychtě.
