Po obligátní úvodní otázce, zda si vzpomíná na něco ze svého minulého pobytu v Praze, se kytarista hlasitě rozesměje. "Jezdím po světě už od roku 1967 a za tu dobu jsem si vypěstoval desetivteřinovou paměť. Vůbec nic si nepamatuju, ale jakmile vystoupím z letadla, okamžitě se mi rozsvítí a vybaví se mi každý detail minulé návštěvy. Takže až přistanu v Praze, přijďte za mnou na letiště: podrobně vám odvyprávím, jak to před třemi lety probíhalo," vtipkuje Santana.
Originalita vítězí
Úctyhodně dlouhá, plodná a úspěšná kariéra Carlose Santany má své kořeny v jeho schopnosti spojovat v kytarové hře prvky rocku, blues, latinskoamerické hudby a afrických rytmů. Když se s tímto mixem v šedesátých letech minulého století objevil na hudební scéně, platil za unikátního průkopníka a ti vždy zcela bezpečně přežívají své napodobitele.
"Víte, měl jsem neuvěřitelné štěstí v tom, že jsem se narodil v Mexiku, naučil se tam hrát na kytaru a pak jsme se s rodinou přestěhovali do Kalifornie plné hippies a úžasné muziky, která byla pro mé zkostnatělé mexické uši úplně nová," vypráví kytarista. "To všechno mě ovlivnilo a moje hudba, tehdy označovaná za originální, vznikla víceméně spontánně: chtěl jsem prostě hrát všechno to, co jsem slyšel kolem sebe a co se mi tak moc líbilo." Navíc byl Santana vrchovatě obdařen tím nejvzácnějším darem, na který by si všichni ambiciózní kytaristé rádi alespoň na okamžik sáhli: jedinečností a jasnou rozpoznatelností zvuku. Kolik existuje na světě kytaristů, které čitelně poznáte po pár vteřinách, kdy hrábnou do strun? Mark Knopfler, Jeff Beck, Brian May, Jimi Hendrix. Seznam by jistě mohl dál pokračovat, ale tak dlouho jako ovečky bychom rozhodně nepočítali. A těžko někdo bude pochybovat o tom, že do této výlučné společnosti patří právě Carlos Santana.
Povedený comeback
Zatímco v prvních přibližně dvaceti letech Santanovy kariéry se blýskalo na samé úspěchy, poté nastaly o něco horší časy. Osmdesátá léta obecně přála úplně jiné hudbě, což vedlo k tomu, že se kytarista v další dekádě ocitl úplně bez smlouvy. Pak ho však "ulovil" Clive Davis, známý vizionář hudebního průmyslu, a navrhl mu, aby si na příští album přizval jako hosty mladé umělce, protože by tím mohl oslovit jejich příznivce. Hezký plán, který snad ani nemohl vyjít lépe.
Na albu Supernatural (1999) se podíleli například Everlast, Cee Lo Green, Wyclef Jean, Lauryn Hillová nebo Dave Matthews. Singl Smooth, který Santana nahrál společně se zpěvákem populární americké kapely Matchbox 20 Robem Thomasem, zboural hitparády a o moc hůř si nevedl ani jeho následovník, písnička Maria Maria s hostujícím r'n'b duem The Product G&B.
Alba Supernatural se po celém světě prodalo 35 milionů kusů a Santana za něj dostal devět cen Grammy. Happy end jako z romantického filmu.
"Ve snu by mě nenapadlo, že ta deska bude tak úspěšná," vzpomíná kytarista. "Ale od samého začátku jsem byl Davisovi nesmírně vděčný, že takovou myšlenku vůbec dostal. Ta práce s mladými muzikanty mě totiž neskutečně nabíjela, jejich svěží a úplně jiný pohled byl pro mě nebetyčně inspirující, moc jsem si to užíval a říkal jsem si, že i kdyby ten projekt měl být propadák, nikdy toho nebudu litovat, protože mě velmi obohatil."
Další hvězdné guláše
Od té doby Santana vydatně pokračoval v "obohacování" a vydával alba ve stejném duchu: vždy si přizval ke spolupráci mladší a populární muzikanty, například Seala, Michelle Branchovou, Chada Kroegera z oblíbené americké rockové kapely Nickelback, Kirka Hammetta z Metalliky, Joss Stone nebo Stevena Tylera z Aerosmith (pravda, ten do kategorie "mladší umělci" zrovna nespadá).
Úspěchu Supernatural se však ani vzdáleně nepřiblížil, možná proto, že originální průkopníci zkrátka zcela bezpečně přežívají své napodobitele. V každém případě však Santana zůstal na výsluní a oslovil miliony mladých posluchačů, kteří by ho pravděpodobně bez alba Supernatural nikdy neobjevili, což by byla rozhodně škoda: přesně tak, jak zamýšlel Clive Davis.
"Poslední léta přibývá na mých koncertech mladých mezi sedmnácti a třiceti a já jsem tomu velice rád. Řekl bych, že dnešní generace je mnohem citlivější. My jsme procházeli bouřlivými obdobími: šedesátá léta, válka ve Vietnamu, pak třeba revoluce ve východní Evropě, válka v Jugoslávii... Dneska žije mládež v klidnější době a podle mého názoru se to v hudbě projevuje mimo jiné tím, že není potřeba 'do toho tak řezat', hudba může být hlubší a jemnější," filozofuje Santana.
Změna kurzu? Asi ne
Loňské album Shape Shifter, které by mělo tvořit základ nadcházejícího pražského koncertu, je jiné. Až na jednu výjimku obsahuje instrumentální skladby, takže je jakýmsi návratem do Santanovy minulosti, i když zřejmě jen přechodným.
"Na tuhle desku jsem posbíral písničky, které jsem složil za posledních dvacet let a na předchozí nahrávky se nevešly. Vím, že to nezní zrovna jako promyšlená koncepce, ale tak to je. Přesto je považuji za plnohodnotné, není to žádný odpad, ale prostě moje další řadové album." O odpad rozhodně nejde, recenze byly velmi příznivé. Santana zřejmě jen pochopil, že model "hvězdného guláše" není univerzální a že je dobré se čas od času vrátit ke kořenům. Ovšem ne na dlouho, protože další projekt kytarista označuje jako "latino Supernatural".
"Oslovil jsem významné latinsko-americké zpěvačky a z dosavadních nahrávek mám skvělý pocit. Nebudu prozrazovat konkrétní jména, jen teď zrovna přemlouvám Glorii Estefan. Až skončí současné turné, vrhnu se na závěrečné práce a předpokládám, že v září by mohlo být album hotové."
