Josef Kobza už pomalu balil na dovolenou a chystal se na řecký ostrov Rhodos. Scházelo pár dnů. Na pláž však může zapomenout. "Dovolenou jsem už zrušil. Nyní se budu slunit na střeše. To bude mé letošní all inclusive, snad mi manželka občas přinese pivo," ukazuje 54letý muž na svůj dům, kde místo střešních tašek leží plachta.
Krnovské tornádo
|
"Ale se sousedem jsme se sbratřili. Moje střecha leží na jeho autě," rozesmál se a dokázal, že ani v těžkých chvílích neztrácí dobrou náladu. Zvláště když jen pár metrů vedle stojí jeho auto. Taky na odpis.
Když se tornádo přihnalo, stál Kobza venku, manželka Jarmila zůstala v chodbě. "Nemohla jsem se hrůzou ani pohnout," přiznává. Kobza stačil zachránit motocykl, na auto nezůstal čas. Dobře ví, že mu šlo o život. "Vzduchem létaly větve, utrhl se trám," přikyvuje.
Jakmile slyšel, že se na Krnov z Polska sune hradba bouřkových mračen, vynesl cennější věci do vrchního poschodí. Dům stojí totiž jen několik desítek metrů od řeky Opavy a bál se záplavové vlny. Ostatně při velkých povodních v roce 1997 měli Kobzovi v domě metr a půl vody.
"Tak jsem si liboval, že mám vše pod kontrolou. A stejně je všechno mokré, jenže shora," hořce se usmál.
Záběry ničivého tornáda v Krnově
19. června 2013 |
Kobza pracuje jako řidič autobusu, jenže za volant si dlouho nesedne. Hned ráno volal šéfovi, co se stalo. "V práci to chápou. Snad stejně dopadnu s pojišťovnou. Na povodně pojištění jsme, ale jestli i na tornádo?" pokrčil rameny.
Naproti přes cestu Jiří Vodička odklízí trámy z nového nablýskaného auta. Koupil ho před půl rokem, najel zhruba tři tisíce kilometrů. "Tohle je určitě totálka, skončí na vrakovišti. Ale mám ho pojištěné," hned ujišťuje.
Větrný vír ničil vše |
Vodička měl štěstí. Když se přihnalo tornádo, seděl na zahradě v altánu. Ten vítr sebral, a když utíkal, nedaleko od něj se vyvrátil statný ořešák. Jeho dům jako zázrakem jakýmkoliv škodám unikl. Také Antonín Pizur začal úterní večer slibně. Zašel do místní hospody a těšil se na kamarády. Stihl vypít jen jedno pivo.
"Volala mi vyděšená manželka, která zůstala doma sama, že se přes náš barák přehnalo nejspíš tornádo. Nevěřil jsem. Ale jen chvíli," líčí. Druhý den v letním parnu uklízí zahradu, upevňuje plachtu na střešní konstrukci a snaží se organizovat pomáhající dobrovolníky. "Okamžitě se ozvali známí a příbuzní. Jejich pomoc je skvělá."
Sužovaný Kostelec se jistě vzpamatuje i z této pohromy. Těžce zkoušení lidé navíc neplánují, že by se odstěhovali. "Jen by tedy bylo fajn, aby se nám takové katastrofy už vyhnuly. Bylo toho fakt dost," pronesl Kobza.
