Loni v září se objevila na jedné z ulic londýnské čtvrti Mortlake mrtvola. Muže někdo zavraždil nebo ho přejelo auto, napadlo nejdříve sousedy i policisty. Na obyčejnou nehodu však měl příliš velká poranění hlavy. Jak se ukázalo o něco později, cestoval coby černý pasažér v prostoru pro podvozek letadla.
Když se letoun blížil k letišti Heathrow, vypadl. Dlouho byl přitom také anonymní obětí zoufalé cesty za lepším životem. Policie ho sice prohledala, nenašla však u něj žádné doklady. Jen angolské kwanzy (měnu) a sim kartu. Právě díky ní nakonec identitu nešťastníka určila. Obtelefonovala čísla na ní uložená a ozvala se jim jedna žena, která ho znala.
Jmenoval se Jose Matada a ve skutečnosti nepocházel z Angoly, ale z Mozambiku. V angolské Luandě se šestadvacetiletý muž schoval do prostoru pro podvozek letadla a vydal se na mnohahodinovou cestu. V cestě za štěstím však zvolil způsob, při němž v podstatě neměl šanci na přežití.
"První úskalí nastává už v okamžiku, kdy se kola zatahují, protože zaplní většinu prostoru. Jak poté letadlo stoupá, teplota klesá až k minus 60 stupňům a snižuje se hladina kyslíku," popsal reportér BBC Rob Walker, jenž s pomocí britské policie příběh Matady zrekonstruoval.
Během letu zoufalý Mozambičan zřejmě kvůli nedostatku kyslíku ztratil vědomí, a jak piloti nad Londýnem před přistáním opět podvozek vytáhli, vypadl. "Byl to opravdu dobrý člověk. Kdysi mi popisoval své dětství, jak bylo těžké. Postihly je například záplavy," přiblížila jeho někdejší zaměstnavatelka, jež ho pomohla identifikovat.
Rodinu Joseho Matady se stále nepodařilo najít a je velmi pravděpodobné, že o jeho osudu nemá tušení. "Možná stále čekají na jeho telefonát, že je v bezpečí a našel ten lepší život, který hledal," podotkl Walker. Britové ho mezitím pohřbili v bezejmenném hrobě na západě Londýna. Nedaleko místa, kde dopadl.
Stovka případů od roku 1947
Jeho příběh přitom není ojedinělý. "Jsem koronerkou na západě Londýna už čtrnáct let. Za tu dobu jsem se setkala s pěti nebo šesti podobnými případy, kdy černí pasažéři vypadli z letadla. Jsme na letecké trase na Heathrow, a tak podobné případy v budoucnu ještě uvidíme," řekla BBC Alison Thompsonová.
Například v roce 2001 se objevilo těžce potlučené tělo jednadvacetiletého Pákistánce Mohameda Ajáze na parkovišti v nedalekém Richmondu. Tam se ostatně našlo tělo i dalšího černého pasažéra v roce 1997, připomněla BBC.
Někdy najdou těla ještě v podvozcích technici kontrolující letouny, jak se na Heathrow stalo loni v srpnu u letu z Kapského města. Před více než deseti lety dokonce objevili dva mrtvé chlapce, kterým mohlo být teprve kolem dvanácti let, v podvozku letadla ghanských aerolinek.
Americký Federální úřad pro letectví eviduje od roku 1947 zhruba stovku takovýchto případu po celém světě. Na cestu za lepším životem se takto podle něj vypravilo 96 lidí. Většinou obyvatel chudých zemí z rozvojového světa, kteří se chtěli dostat do Evropy nebo Severní Ameriky. Tři čtvrtiny z nich nepřežily. Ti ostatní cestovali jen na krátké vzdálenosti. I tak byli ovšem silně podchlazení.
"Neznáme okolnosti v jednotlivých případech lidí, ale z naší práce s uprchlíky víme, že lidé jsou často nuceni k extrémním krokům, aby unikli ze svých zemí," řekla BBC Deborah Harrisová z organizace pro uprchlíky nazvané Refugee Council. "Lidé v konfliktech musí často opustit své domovy bez přípravy a nemusí mít peníze ani majetek, takže jsou nuceni k zoufalým pokusům o útěk," dodala.
A byť jsou uprchlíci ochotni podstoupit různá rizika, aby své beznadějné situaci unikli, jen těžko by se vydali na jistou smrt. Pravděpodobně si tedy vůbec neuvědomují, co je čeká. "Je tam obrovská míra neznalosti. Pokud by věděli, do čeho se pouštějí, neudělali by to," míní letecký odborní David Learmount z magazínu Flight International.
