Dnes třiašedesátiletý terorista, vlastním jménem Ilyich Ramírez Sánchez, který jezdíval i do bývalého socialistického Československa, trvá na své nevině. Jeho obhájci označili verdikt před dvěma roky za skandální, celý proces byl podle nich zpolitizovaný. Soudu mimo jiné vyčetli, že při hledání důkazů čerpal z archivů bývalých komunistických zemí.
Odvolací proces by měl podle předpokladů trvat do 26. června. Jednání je vedeno před zvláštní apelační porotou, kterou tvoří profesionální soudci specializovaní na teroristické případy.
Carlos, který je původem z Venezuely, všechny v soudní síni překvapil hned na úvod, když do jednací síně vstoupil bez svých obhájců. "Zakázal jsem svým advokátům, aby mne hájili," prohlásil. Na vysvětlenou obvinil venezuelskou vládu ze "sabotáže" odvolacího soudu tím, že odmítla převzít náklady na obhajobu, a požádal o přidělení obhájců z moci úřední (ex offo).
Po vynucené přestávce přišly podle agentury AFP Carlose hájit dvě mladé advokátky.
Motivem teroristických útoků z 80. let byla podle francouzských státních zástupců snaha zajistit osvobození dvou členů Carlosovy skupiny - jeho milenky, Němky Magdaleny Koppové, a Švýcara Bruna Bregueta. Žalobci rovněž tvrdili, že je Carlos stále nebezpečný.
Mezinárodní terorista se styky do Československa
První doživotní trest terorista dostal za trojnásobnou vraždu spáchanou v Paříži v roce 1975. Jeho tehdejšími oběťmi byli dva policisté a policejní informátor. Odsouzení v roce 2011 k druhému doživotnímu trestu zmařilo Carlosův nárok na žádost o podmínečné propuštění z výkonu prvního trestu doživotí, se kterou by býval mohl počítat již loni.
Právě v roce 1975 se stal jedním z nejhledanějších teroristů, a to po zorganizování únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského setkání Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC). Cílem bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské extremisty, což se podařilo.
Od té doby Carlos řídil akce sahající od západní Evropy přes Blízký východ až po Japonsko. Přičítá se mu účast na řadě teroristických útoků, například na únosu francouzského letadla do ugandského Entebbe v roce 1976. Údajně byl i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974. Údajně má na svědomí smrt nejméně 83 lidí.
V 70. a 80. letech se Carlos skrýval i v řadě tehdejších komunistických zemí, mimo jiné v Maďarsku, ve východním Německu či v Rumunsku, jehož tajná služba ho využívala k likvidaci významných rumunských emigrantů. Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát i do Československa. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.
