Vysoký důstojník německého wehrmachtu Ferdinand Schörner velel na konci války skupině armád Střed na území Protektorátu Čechy a Morava. Přezdívalo se mu krvavý Ferdinand, protože neváhal postřílet i část svého štábu, která nedůvěřovala vítězství německých vojsk ani ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že vítězství není možné.
Kolona terénních a obrněných vozidel armády amerického generála Pattona mu ráno 8. května 1945 na málo známé, ale o to odvážnější misi po nepřátelském území, dovezla v Remeši dohodnuté podmínky německé kapitulace. Protože ho v Praze, kam dorazil konvoj z Plzně, vojáci nenašli, zamířili směrem do Velichovek, kde poselství předali jeho štábu.
Taková je ve zkratce historická událost na sklonku války, kterou si letos už podruhé připomínají fandové z Klubu 16. obrněné divize. Ti stejně jako kdysi vojáci vyrazili s obrněnými vozy v úterý ráno z Plzně, aby ve středu odpoledne dorazili do Velichovek, kde se celý další den věnovali příchozím návštěvníkům.
Z auta by po srážce s obrněným vozem moc nezbylo
"Historické události je třeba si připomínat, zvlášť když se nám povedlo dát dohromady původní vozidla, která skutečně konvoj absolvovala. Jediné, co nám chybí, jsou ještě dvě průzkumná vozidla greyhound M8, naopak už máme vůz Opel Kadett. Na cestách jsme už deset nebo jedenáct dní," vypočítává Pavel Rogl, jeden z hlavních organizátorů mise.
Když kolona projížděla městy, lidé se udiveně zastavovali, v Praze misi raději doprovodily policejní vozy. "Bohužel jsme se na cestě setkali i s úplnými šílenci, kteří se asi chtěli zabít. Snažili se mezi naše vozy vecpat, přitom si neuvědomují, že kdyby do jednoho z obrněných vozů narazili, z jejich auta by nic nezbylo," kroutí hlavou jeden z členů mise.
7. května 2013 |
Výjimečnost dělá z mise její naprostá historická věrnost a poctivost. Kdo by si snad představoval, že v pytlích na obrněných autech vezou slámu, mýlil by se.
"To, co vidíte, je tvrdá realita. Vezeme skutečně jen to, co měli Američani s sebou před osmašedesáti lety, aby přežili. V pytlích jsou deky, nepromokavé kabáty, spacáky či krabice s jídlem," popisuje Martin Dušek, který konvoji velí.
V krabičce si vozili toaleťák, šunku a bonbóny
Syn Pavla Rógla Lukáš, jenž se už také "potatil" a nasadil uniformu americké armády, zase ukazuje věrnou kopii krabičky, kde vozil voják jen to nejnutnější.
"Krabička obsahuje toaletní papír, ingredience do pomerančového džusu, žvýkačku, dva bonbóny, suchary a šunku zabalenou v konzervě. Víme také, že například rodiče jednoho amerického vojáka z našeho vozu měli lahůdkářství a pravidelně mu posílali jídlo, které si pak věšel na auto. Takže nouzi o jídlo na cestách neměli," říká Lukáš v roli vojáka Syda. Ten tehdy do Velichovek skutečně jel, vojákovo jméno dodnes zdobí společně se jménem jeho dívky Sylvie jeden z obrněných vozů.
Kromě tří průzkumných vozů americké armády zvané Greyhound s označením M8 s kanónem a kulomety tvoří kolonu také čtyři džípy, sanita WC 54 Dodge, dvě civilní auta Graham a Opel, radiovůz a novinářský džíp.
I přesto že už válka v té době končila, mírová mise, které se účastnil jako vyjednávač i důstojník wehrmachtu plukovník Wilhelm Meyer-Detring, rozhodně nebyla jen rutinní projížďkou. "Klidně ještě mohli narazit na fanatický odpor, byli totiž na nepřátelském území, kde nikdy nevíte, co se stane. Vždyť jednotky SS do poslední chvíle nechtěly připustit, že by se měly vzdát," líčí Martin Dušek.
Živá historie má podle členů klubu velký význam. "Místo nudného procházení muzeem, kde jsou mrtvé exponáty, je lepší lidem ukázat, je přesně to tenkrát v reálném prostředí bylo," dodává Miroslav Seifert alias podplukovník Robert. H. Pratt.
