Tak už je tu zas nová aférka, Zaorálek kontra primas Duka. Zaorálek chce vymetat hnusnou instituci "Ústav pro studium zločinů komunismu" (který se, nevím proč, jmenuje jinak). Duka se právě tohoto účelu ústavu, zkoumat komunismus, zastal. V čelo ústavu postavila ČSSD ženu, která hodlá zkoumat hlavně zločiny nacismu. Dukovi se nelze divit. Spor o ústav je jednoduchý: jedni chtějí zkoumat nacismus, druzí komunismus.
Jako vždy halí se tento spor do řečí o profesionalitě, takzvané odbornosti a jiných zamlžujících výkladech. Zkoumat se má oboje: o nacismu už víme skoro vše, o komunismu skoro nic. Podle toho nového vedení se tedy bude zkoumat nacismus. Třeba hned téma: Měl Hitler víc žen? Nebo: Milovala ho Lída Baarová?
Zaorálek komunismus zkoumat nechce. Nikdo se mu, přednímu činiteli ČSSD, divit nemůže. Zkoumat zločiny politického spojence a příštího vládního partnera je divné - co by tomu asi partner řekl? Náhubek je v tomto případě nejlepší řešení a nebyl by to Zaorálek, kdyby se nehrnul tomu řešení stát v čele.
Primas Duka ten ústav hájí - vysloužil si Zaorálkovu kritiku, sám k němu byl také kritický. Kritizovat Zaorálka není těžké, má často goebbelsovské výroky, je to snaživý učeň demagogie a populismu. Řekl, že dotyčný ústav je špinavá a hnusná instituce, kterou je třeba vymést. To je heslo, s nímž komunisti vždy vymetali. Zaorálek by to měl vědět. Ale možná to ví. Podle Duky chce ústavu dát náhubek. Žvaní jako Urválek.
Parta, která se do kritiky odbornosti ústavu pustila (KSČM a ČSSD), ukazuje, že to tak je. Zaorálek se brání s intonací i argumenty konce devatenáctého století, kdy rozhněvaní muži Zaorálkova typu z církve vystupovali, zakládali organizace Volné myšlenky a trousili po kostelích smradlavé kuličky.
Podle Zaorálka je církev cosi černého, temného, protilidového, spojeného se zpátečnictvím, s bohatstvím, s Vatikánem a jinými mazanými lumpárnami. Duka podle něj udělal kšeft, pobral restituce a teď poklonkuje vládě.
Jen proto chce, aby ústav byl ústav, ne jen kulisa. Zaorálek riskuje, že někoho napadne, čí je taková politická šmelina doménou: jeho církve, socialistické, Zaorálkovy, ne katolické. Jak krásný by byl ústav pro vyšetřování církevních zločinů, Zaorálek jich sám zná dost.
Duchové dávno vyhaslých bojů
Pokud by to byla věc Zaorálka a šlo by jen o církev svatou, bylo by to jen pro zasmání či soucit. Potíž je v tom, že Zaorálek představuje názor vedení ČSSD nejen na církev, nýbrž na celou společnost a její uspořádání. Jako bychom žili někde na konci Nerudova století páry, kdy se ti slušnější snažili polidšťovat Marxe, aby byl použitelný i bez krveprolití, zatímco ti ostřejší mu naopak brousili drápy.
Tehdy vyhráli brusiči. Ovládli celé dvacáté století, ať už brousili drápy socialistů marxistických, či nacionálních. Dnešní vedení ČSSD ty duchy dávno vyhaslých bojů vyvolává z hrobu: být antiklerikální je zastaralé, ale směle do toho. Co na tom, že Kristus už dávno se svým sociálním cítěním, s křesťanskou solidaritou a úsilím vyhnat penězoměnce z chrámu je víc kolega sociálnědemokratických ideologů než soupeř.
Proč s ním ČSSD bojuje, není jasné. Buďto, že většina dnešních otců znovuzakladatelů jsou převlečení komunisti, nebo že v dnešní situaci se chtějí svým politickým spojencům, KSČM, zalíbit. Má to dvojí efekt: potlačíme ježatost ústavu, který má dějiny komunismu zkoumat, a ještě dáme za uši lačné církvi. Zaorálek je toho boje dobrým zbrojnošem.
Brzy už zvedne i téma jezoviti, českých knížek hubitelé lítí. Grebeníček, předešlý předseda KSČM, například říká, že lidé zavraždění komunisty byli zbloudilí popletové nebo vrazi, které by dal zabít každý demokratický režim. Kdo udrží Ústav pro vyšetřování komunistů na této úrovni, získá nehynoucí zásluhy.
Problém bojovníka Zaorálka (a celého vedení ČSSD) je, že k programu dnešní koalice (bůh ví už, co je to za program) nabízí alternativu čpící naftalínem. Naši socialisté se drží osvědčených lží: s námi budete bohatší, my se o vás postaráme, vše rozkvete. Jak, kdy, s jakými postupy, to neslyšíme nikdy.
Dnes, řekne socialista, nekvete nic, tak nás volte. I prezident řekne: Státe investuj! Jak, kam, za čí peníze? Za naše už to dělaly vlády KSČ. Celý socialisticko-komunistický tandem počítá s tím, že voliči si nic nepamatují,
dává stále stejné rady a návody a cíle: s námi bude dobře. Zaorálek k tomu v peleríně starého buřiče dodává: s církví ne. Ta na vás chystá hranice. Tak snad jeho slova církev zažehná či vykropí. Jako pach čerta.
