Ředitelka školy v Kladně Šárka Vostarková si bez pololetního vysvědčení nedovede představit výuku. "Za sebe jednoznačně říkám nerušit. Čím více známek, čím více hodnocení, tím více se dítě učí," vysvětluje. Podle ní se devadesát procent žáků, kteří ve škole pracují, nestresuje.
Její kolegyně Martina Thumsová, ředitelka pražské školy Mendelova, je k návrhu vstřícnější. Zrušila by pololetní vysvědčení na prvním stupni, kde se děti učí samy a kantoři je nemusí nutit známkami. "Na druhém stupni je to velký problém. Pro mnoho rodičů je známka hnacím motorem, nesmírně na to slyší a dítě se chvíli snaží pracovat," popisuje zkušenosti.
Ministerstvo školství nevyloučilo, že v budoucnu začne s experty na to téma diskutovat. "Než cokoliv změníme, je potřeba, stejně jako v jiných případech, nejdříve vést důkladnou diskusi s odborníky z praxe a zvážit dopady takovýchto kroků. Zároveň je nutné přihlédnout k dosavadním tradicím," tvrdí Patrik Kubas z ministerstva.
V pohledu na vysvědčení se neshodují ani odborníci
Už nyní je jasné, že pokud by debata vypukla, byla by pestrá a dost možná i vášnivá. Na smyslu lednového vysvědčení se totiž ani učitelé, ani odborníci neshodují. Jedni ostře brojí proti tomu, aby se z žáků stávali místo sběratelů vědomostí filatelisté – sběratelé známek. Druzí poukazují na zkušenosti s dětmi, které se učí, jen když jim hrozí propadnutí.
Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, která se zabývá vzděláváním, navrhuje podobně jako Martina Thumsová kompromis. Věří, že hodnocení školy potřebují, ale nemusí mít nutně podobu známek. "V Holandsku škola hodnotí, jak dítě spolupracuje se spolužáky, jak často potřebuje pomoc, jak řeší problémy, jeho orientaci v textu a čtení. Mohli bychom se tím inspirovat."
Ředitel Zdeněk Brož, který ministerstvu změnu navrhl, je přesvědčen, že místo vysvědčení v lednu mají rodiče a děti dostávat informace o prospěchu méně oficiálním způsobem. Třeba jeho kolegové ve škole se pravidelně scházejí s rodiči a žákem, aby si povídali o tom, co dítěti jde dobře a v čem pokulhává.
