"Nápad začít se zabývat transplantací obličeje přišel někdy v roce 2004, když jsem tady začal pracovat. Nebyl to můj hlavní vědecký projekt, ale bylo to něco, co mě zajímalo, a vždycky po večerech a o víkendech jsem se věnoval tomu, že jsem sepisoval a dával dohromady návrh, jak všechno uskutečnit," říká v úvodu snímku Bohdan Pomahač.
Sledovat osud jeho samého a také pacientů, které díky výjimečné operaci vrátil do běžného života, se rozhodl prostějovský režisér Theodor Mojžíš.
"Bohdana Pomahače a jeho manželku znám už patnáct let, protože jsou to lidé, kteří tady žili. Byl jsem jim na promocích i na svatbě. A vlastně z toho vyplynulo sledování jejich příběhu, který byl podobný mnohým dalším příběhům mladých lidí v té době, kdy se otvíral svět a kdy do něj někteří z Čechů odcházeli," vysvětluje režisér.
"Později jsem měl možnost sledovat, jak se vyvíjejí, a to nejen tady, když přijeli v létě, ale i v Americe. To, že se Bohdan Pomahač dostane na takovou špičku, nikdo nečekal. Podařilo se mi pak po první operaci motivovat lidi v Praze, abychom s ním natočili dokument," přibližuje.
Dokument sleduje pacienty, zaměřuje se ale i na rodiny dárců
Kromě samotného doktora Pomahače (jak se ostatně jmenuje i samotný dokument, který bude odvysílán pět minut před jednadvacátou hodinou na ČT2) a jeho pacientů, dává dokument prostor i třetí straně, tedy rodině dárce.
Bohdan Pomahač Narodil se v Ostravě, vystudoval Lékařskou fakultu UP Olomouc. Ihned po studiích nastoupil v roce 1996 do bostonské nemocnice Brigham and Women's Hospital. Lékařský tým tu právě v čele s českým plastickým chirurgem provedl druhou částečnou transplantaci obličeje v USA. Pacientem byl James Maki, který při pádu do kolejiště metra přišel o jeho podstatnou část. Operace trvala sedmnáct hodin. Lékaři muži nahradili nos, patro, horní ret, část kůže, svaly a nervy. |
"Velice důležitá je v dokumentu Susane Helfgot. Je to vlastně jediná manželka dárce, která veřejně vystupuje a která celému projektu transplantace dává zelenou. Dokáže to unést, což asi není jednoduché," míní režisér, jenž se u pacientů, které natáčel, nesetkal s žádnou negativní reakcí.
"Všechno se projednalo samozřejmě dopředu. Američané mají jinou mentalitu, nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl tak otevřený. Navíc je s nimi svázána celá nemocnice, pracuje s nimi doktor, personál i psycholog," vypráví Mojžíš.
Prvním pacientem, kterého Pomahač operoval, byl James Maki. Ten žije s transplantovaným obličejem nyní už čtyři roky. O ten svůj přišel při pádu do kolejiště metra. Nový život mu daroval v Bostonu právě český lékař.
"Už se tam vytvářejí takové osobní vazby, Jim Maki od nás dostal třeba šálu olomouckého fotbalového klubu. I vztah doktora Pomahače je k jeho prvnímu pacientovi nadstandardní," poodhaluje soukromí režisér.
Jednou se možná vrátíme k natáčení pokračování, říká režisér
Celkem strávili filmaři ve Spojených státech tři týdny.
Theodor Mojžíš Prostějovský režisér se osudu doktora Pomahače věnoval již v roce 2010 dokumentem Tváře jsou zrcadla našich životů, v nichž sledoval aktéry výjimečné operace rok poté. Nyní se svým novým filmem Doktor Pomahač vrací zpět do Bostonu, kde se znovu setkává se všemi hrdiny svého prvního dokumentu a sleduje dál jejich příběh. Film má premiéru ve 20:55 na ČT2. |
"Natáčení bylo intenzivní, nějaký čas zabrala příprava a vlastních natáčecích dní bylo méně. Co se týče peněz, jde o koprodukční projekt a spolupracovali jsme i s olomouckou univerzitou, kde bude mít pan doktor Pomahač začátkem června přednášku," vysvětluje Mojžíš.
"Náklady jsou něco mezi milionem a milionem a půl, zároveň nám však v nemocnici velmi vyšli vstříc věcmi, které bychom si sami nedokázali zařídit," shrnul režisér.
Nevylučuje přitom ani možnost, že se do Ameriky za několik let opět vrátí a hrdiny svého dokumentu bude sledovat dál.
"Možnost, že se za několik let zase do Ameriky vrátíme, tu samozřejmě je. Otázkou ale je, co se stane. Pokud se z operace, která je dnes vědeckou záležitostí, stane standard, tak už to nebude příběh doktora Pomahače, ale příběh těch lidí," míní Mojžíš.
