"Vůbec si nepamatuji, jak jsem ji ztratil," řekl na začátku února dojatý veterán Alvin Krumrey poté, co před svými dětmi a vnoučaty opět převzal od představitelů armády svoji dávno ztracenou psí známku.
"Stále si pamatuji své číslo - 38190284," svěřil se zpravodajskému portálu Tulsa World. Kovová destička obsahující jeho vojenské identifikační údaje za ním cestovala přes půl světa.
Klíčový ostrovPoté, co císařské námořnictvo přišlo v červnu 1942 u Midway o většinu svých velkých letadlových lodí, získal pro Tokio nenápadný ostrůvek Guadalcanal strategický význam. Měl sehrát úlohu jakési nepotopitelné letadlové lodi, z níž Japonsko získá kontrolu nad lodní trasou spojující Severní Ameriku a Austrálii. Americké velení proto 7. srpna 1942 zahájilo vyloďovací operaci. Příslušníkům námořní pěchoty se podařilo japonské letiště rychle dostat pod kontrolu. Japonci se opakovaně, nicméně neúspěšně, pokoušeli nepřítele vytlačit. Snaha obou stran dopravit na Guadalcanal posily vedla k šesti velkým námořním bitvám. V lednu 1943 bylo japonskému velení jasné, že ostrov je ztracen, a za přísného utajení zahájilo evakuaci svých vojáků. Ta skončila v noci 7. února 1943. Během půl roku padlo na ostrově 24 tisíc Japonců a 1 600 Američanů. Obsazení Guadalcanalu znamenalo obrat ve válce v Pacifiku. Do té doby úspěšná japonská teritoriální expanze narazila na své limity a iniciativa přešla do rukou Američanů. zdroj: ČTK |
Minulý rok si jí někdo všiml v obchodě s mincemi na Šalamounových ostrovech. Majitel krámku prozradil, že známku získal od obyvatele Guadalcanalu, který ji údajně našel v džungli. Kovová destička byla ve výborném stavu a jméno původního majitele bylo snadno čitelné, takže se hned rozjelo pátrání, co se s ním stalo.
Vojenští historikové zjistili, že vojín jménem Alvin Krumrey byl odveden ve městě Tulsa v Oklahomě a stále žije. Stačilo několik telefonátů a pak už nic nebránilo tomu, aby se stařičký veterán opět shledal se svou starou psí známkou.
Šťastná 13. divize
Přestože si Krumrey na ztrátu své známky nepamatuje, předpokládá, že ji ztratil při očistě v řece. "Jednou jsem se koupal a přišla přívalová povodeň. Neuměl jsem vůbec plavat, a než jsem se dostal na břeh, tak mě voda odnesla půl kilometru po proudu," svěřil se zpravodajskému portálu MiamiOK čilý stařík.
Krumrey v roce 1943 narukoval k letectvu, jeho 13. divize, kde měl na starosti dekódování zpráv, sloužila v jižním a jihozápadním Pacifiku. "Říkali jsme si, že 13 je šťastné číslo. Schválně jsme chodili pod žebříky a dělali další blbiny," vypráví s odkazem na číslo své divize.
"Poslali nás kousek pod rovník, kde je největší vedro na světě. Všude byla jenom džungle, uprostřed které vymýtili místo pro letiště a naše stany," popisuje jedenadevadesátiletý veterán podmínky na Guadalcanalu. "Skoro nikam jste se nemohli dostat. Jediné silnice, které tam byly, byly ty, které jsme postavili my nebo před námi Japonci," dodává.
Přestože po něm nikdy nestříleli, o dramatické okamžiky nebyla nouze. Dodnes živě vzpomíná na požár obrovského skladu munice. "Bylo to na opačné straně ostrova, než jsme byli my. Hořelo to několik dní, slyšeli jsme, jak to exploduje," líčí Krumrey.
K Vánocům lančmít
Američané na ostrově čelili drsným přírodním podmínkám. Kromě Japonců neustále bojovali i s komáry, všude bylo bahno, propocené uniformy se lepily na tělo. "Kuchaři si schovávali na Vánoce několik šunkových kýt a všichni jsme se na ně těšili. Když je ale rozbalili, byly všechny kvůli tomu vedru shnilé. Takže jsme měli zase lančmít," směje se po letech Krumrey.
Těsně před odjezdem do Pacifiku se oženil. "Byl jsem nervózní, samozřejmě. Abych vám řekl pravdu, nemyslel jsem si, že se vrátím domů živý. V noci jsem často plakal," vzpomíná. Zatímco jemu se stýskalo, jeho mladé manželství se zvolna rozpadalo. "Když jsem byl pryč, tak jí hráblo. Rozvedla se se mnou hned po mém návratu," říká Krumrey.
Po návratu domů pracoval v autodílně a poté až do penze jako sklenář ve městě Joplin v Missouri. Ještě dvakrát se oženil a na svůj válečný výlet na Guadalcanal nikdy nezapomněl. "Jsem na to svým způsobem hrdý," vzpomíná Krumrey na svoji roli v bitvě, která do značné míry rozhodla o porážce Japonců v Pacifiku.
