Politické debaty a projevy jsou možná nejznámějším příkladem promluvy, ve které se s pravdou zachází tak, jak se mluvčímu právě hodí pro dosažení jeho cílů. Oblíbená je třeba taktika lavinového naznačování a osočování protivníka. I kdyby protivník každou jednotlivou lež vzal, rozumě ji rozebral a ukázal její falešnou podstatu, není mu to nic platné - v očích diváka už veškerou tu špínu smyje jen stěží.
Americký deník The Washington Post se pokusí lhaní a mlžení politikům přinejmenším ztížit. Představil prototyp programu Truth Teller, který umí v reálném čase rozpoznat známá politická fakta, na která se mluvčí odkazuje, a okamžitě tak divákům poskytnout kontext. Pokud totiž bude okamžitě poukázáno na to, že se tvrzení nezakládá na pravdě, dojde možná k jeho oslabení ještě dříve, než napáchá nějakou škodu. Zastaví lež dříve, než se tisícátým opakováním stane pravdivou.
Program Truth Teller je zatím ve fázi prototypu. Washington Post jej vyvíjí ve spolupráci s Knight Foundation, což je organizace, která usiluje o inovaci v novinařině a o vyšší informovanost komunit.
Tento výrok je hodnocen jako pravdivý - pod vyhodnocením je i odkaz na zdůvodnění.
Dva hodnocené Obamovy výroky - nepravda (níže upřesněno jako polopravda) a pravda
Interaktivní přepis - na každou větu lze kliknout a video se automaticky přesune na dané místo.
"V době, kdy si celá pětina registrovaných amerických voličů myslí, že Obama je muslim, nástroj pro vymýcení takovýchto mýtů by mohl naší demokracii prospět," uvedl Gregory Ferenstein ze serveru TechCrunch.
Jak to funguje? Bez lidí se program zatím neobejde
Tento výrok Billa Clintona si vysloužil nálepku polopravda - text vysvětluje, že se jde o 95 % pracujících rodin, nikoli všech lidí.
Program využívá strojového přepisu politických projevů a okamžitě rozpoznané věty srovnává s databází politických faktů. Tu pochopitelně sestavují lidé, jde především o PolitiFact.com a samotný Washington Post.
Právě databáze výroků je ústředním problémem celého procesu ověřování. "Některá fakta nemusí být trvalá, a je tedy na autorech webu, aby průběžně updatovali svoji databázi," míní Tereza Skládanková z českého projektu Demagog.cz. "Nástraha číhá také v komplexnějších výrocích, které přístroj nemusí správně vyhodnotit nebo rozpoznat."
Výroky jsou hodnoceny jako pravda, polopravda a nepravda. U výroků si naštěstí lze také přečíst podrobné vysvětlení toho, proč byl označen jako pravda nebo lež. Třeba výrok Billa Clintona (na vedlejším obrázku) je polopravdou. Čísla sice sedí, ale bývalý prezident opomněl zmínit, koho přesně se procenta týkají, což je podle hodnotitelů zavádějící.
V Česku se podobným hodnocením výroků politiků zabývá již zmíněný Demagog.cz. Upozornil na sebe zejména hodnocením výroků během prezidentských debat.
V Česku funguje podobný projekt - Demagog.cz
Také v českém prostředí se můžeme časem dočkat strojové analýzy. Myslí si to alespoň Michal Škop ze sdružení KohoVolit.eu. Programy na převod textu podle něj existují i pro češtinu a jejich zapojení třeba právě do ověřování na zmíněném Demagog.cz se plánuje.
Problém s politiky je především v tom, že někdy ani není co ověřovat. Politici by si totiž mohli dávat pozor a používat takové formulace, aby na jejich polopravdy počítače nepřišly: "Už dneska jsou v tom politici odborníky," dodává Škop. "Když jsme zkoušeli analyzovat volební programy, tak problém byl, že tam bylo dost málo konkrétních věcí, ale plno balastu."
