Václav Klaus si sice s německým prezidentem Joachiem Gauckem a kancléřkou Angelou Merkelovou dle dostupných informací příliš nenotoval, zvláště když se řeč dostala na Evropskou unii, budoucnost eura a nebo Berlínem prosazovanou další integraci Unie, která má být odpovědí na současné problémy eurozóny.
Přesto budoucnost Václava Klause po jeho odchodu z prezidentského úřadu do značné míry leží právě v Německu. Zdaleka nejde jen o to, že tam má už deset let připravenou smlouvu na jednu z dobrých německých univerzit.
Jen v málokteré zemi má Václav Klaus tak rozsáhlé a především tak prestižní publikum jako právě ve Spolkové republice. Neměli bychom se nechat mýlit tím, že vrcholní němečtí politici mají na Evropskou unii zcela opačné názory než Václav Klaus napříč politickým spektrem. A že s Klausem se navenek shodnou v tomto pro Německo zcela zásadním tématu jen bývalí východoněmečtí postkomunisté, dnes kotvící ve straně s názvem Die Linke (Levice).
Disidenti uvnitř pravice
Především uvnitř Křesťanských demokratů, ale i v sesterské bavorské Křesťansko-sociální unii (CSU), straně, která je patronem sudetských Němců, je vlivná skupina, jež je v otázce evropské politiky vůči Angele Merkelové v opozici.
Nedávno jsem byl například na snídani s bývalým saským premiérem Georgem Milbradtem, politikem CDU, který mluvil o euru a eurozóně často tak, že by ho člověk od Václava Klause stěží rozeznal. Ostatně od Milbradta dostal Klaus i nejvyšší saské vyznamenání, které od současných vrcholných německých politiků nemůže čekat ani náhodou.
Klausova posluchačská obec se rekrutuje i z lidí kolem německého ústavního soudu, který je největší brzdou integračního evropského nadšení německých politiků a například přijetí Lisabonské smlouvy zkomplikoval téměř stejně, jako se to povedlo Václavu Klausovi.
I když se v německé vrcholné politice v současnosti jedná téměř o "disidentské hnutí", situace se může po německých parlamentních volbách, či po selhání dosavadních plánů na záchranu eura, radikálně změnit. Ale i bez toho bude v příštích letech přednášení po Německu pro Václava Klause jedním z důležitých zdrojů příjmů, ostatně tak jako tomu bylo i v době výkonu jeho prezidentské funkce.
