Dvacáté výročí vzniku novodobého českého státu je dobrou příležitostí k bilancování. Tolik historického času měla vyměřeno první Československá republika, která je dnes všeobecně vnímána takřka jako vzor úspěšnosti.
Jsem hluboce přesvědčen, že s odstupem času - a nemusí jít o desetiletí - bude prvních dvacet let České republiky vnímáno jako doba úspěšného rozvoje. Až bude definitivně zřejmé, že laciná kritika typu "všechno je rozkradeno, vytunelováno, země je spálena, lid ožebračen" byla pouhými výkřiky do tmy, ukáže se, že opak je pravdou.
Že i přes některá chybná rozhodnutí, znepokojující kauzy a další negativní průvodní jevy proběhl proces fundamentální společenské proměny zpět do podoby tradiční demokracie relativně hladce. Nevyhnutelné transformační náklady byly nakonec nižší než v postkomunistickém okolí.
Celoživotní úspory obyvatel nebyly znehodnoceny hyperinflací jako jinde. Města a obce dnes nesnesou žádné srovnání s šedí a zašlostí z komunistických dob. Současná nabídka hmotných a duchovních statků se před dvaceti lety zdála být nedosažitelným snem. O osobních svobodách darmo mluvit.
Každý uskutečněný sen je vždy spojen s jistým rozčarováním. Zdaleka ne všechny tužby a očekávání byly naplněny. Život v demokracii není dokonalým ideálem. Na papíře zatím zůstává ideál malého silného státu. V politice probíhá tvrdý konkurenční boj, který často znemožňuje nalézat širší konsenzus nad důležitými výzvami, před kterými stojí naše společnost. Za dvacetiletou dobu své existence měla Česká republika jedenáct vlád a devět premiérů, přičemž průměrné trvání vlád činí necelých 23 měsíců.
Spíše pravidlem než výjimkou jsou patové povolební situace, jejichž důsledkem jsou vlády menšinové nebo s těsnou většinou. Uměl bych vypočítat stovky dalších věcí, které mají daleko k dokonalosti nebo se zkrátka nepovedly. Ale v den narozenin se netruchlí nad tím, co se v životě nezdařilo. Budoucnost naší země není černá ani beznadějná.
Musím v této souvislosti odmítnout nostalgii po minulém režimu, kdy mnozí zapomínají, že žili za zadrátovanými hranicemi v době hluboké nesvobody. Za velice krátkozraké proto pokládám současné pokusy sociální demokracie zaangažovat do správy země antisystémovou opozici v podobě KSČM. To se nám všem může vbrzku hrubě vymstít.
