Potvrdily se tak náznaky, které od bývalého eurokomisaře a dosavadního šéfa úřednické vlády zaznívaly už v minulých dnech. Mario Monti poté, co alespoň trochu postavil italskou ekonomiku na nohy, v souladu se svými předchozími plány dal premiérskému křeslu sbohem. Učinil tak pouze o něco dřív, neboť Berlusconi mu odňal podporu svých věrných v italském parlamentu.
Monti také ale začal dávat stále více najevo, že jeho odchod nemá být úplný. V rozhovoru pro nedělní vydání deníku La Repubblica ještě naznačoval, že ve volbách kandidovat nehodlá. "Pořád to úplně nevím, ale cosi uvnitř mě říká ne," uvedl Monti.
Na následující nedělní tiskové konferenci však své budoucí plány rozvinul dál. Pokud by na to situace nazrála, mohl by stanout v čele nějakého povolebního kabinetu. "Jsem připraven poskytnout rady, povzbuzení a v případě potřeby i vůdcovské schopnosti," nechal se slyšet. Důvodem je prý to, že chce dohlížet na pokračování reforem, které zahájil a nestačil dokončit.
Neutralizace populárního soupeře
Berlusconi se snažil Montiho získat na svoji stranu - zjevně kvůli jeho popularitě, v neposlední řadě ale ve snaze neutralizovat možného soupeře. Monti, který sám předtím Berlusconiho v premiérském křesle vystřídal, to ale odmítl.
"Nikdy," odpověděl podle agentury Reuters na dotaz, za jakých okolností by se do čela Berlusconiho středopravicového bloku postavil. Důvodem je prý "škoda, kterou (Berlusconi) způsobil italskému hospodářství a důvěryhodnosti země". Na druhou stranu ale Monti vyloučil i spolupráci s levicí.
Právě koalice stran levého středu zastřešená Demokratickou stranou, kterou vede Pier Luigi Bersani, je považována za favorita únorových voleb. Naopak Berlusconiho Lid svobody by podle průzkumů měl získat sotva 20 procent.
