Italský filmový průmysl se v posledních letech potýká s akutním nedostatkem peněz, protože z veřejných zdrojů jich dostává kvůli krizi stále méně. Státní podpora se za posledních pět let smrskla o polovinu a producenti jsou nuceni hledat nové zdroje. V případě Genovesiho předvánoční komedie Nejhorší Vánoce mého života (Il peggior Natale della mia vita) se objevil zatím nevídaný přispěvatel - římský pohřební ústav Taffo Funerals. Píše o tom agentura Reuters.
Film jako lákadlo pro turisty
Díky finanční spoluúčasti si pohřební firma ve filmu mohla udělat i reklamu, což si u recenzentů vysloužilo zdvižená obočí. Diváky ale product placement, a to ani takto neobvyklý, už nevyvádí z míry. "Nijak zvlášť vkusné to není, ale tyhle reklamy už jsou dnes v každém filmu," svěřila se po jedné z projekcí novinářům 73letá Gabriela Rossiová. "Nejsem si ale jistá, že to bude fungovat. Nemyslím si, že by si v žalu někdo vzpomněl na jméno pohřebního ústavu, které zaslechl ve filmu," dodala.
Reklama v rámci scénáře je v mezinárodních filmových hitech už zcela obvyklou věcí, fanoušci ji však často pečlivě sledují. Letos se třeba o rozruch postarala nová bondovka Skyfall, v níž agent 007 popíjí sponzorské pivo Heineken namísto klasického martini, které si nechával "protřepat, nemíchat".
Italská kinematografie ale zašla ještě dál. Zná totiž i filmy, které vznikly výhradně na popud sponzorů, a přesto měly u diváků úspěch. Třeba roadmovie z roku 2010 Basilicata Coast to Coast (Basilicata od pobřeží k pobřeží) z velké části zaplatil jihoitalský region Basilicata v rámci marketingové kampaně pro turisty. Snímek ale v kinech vydělal.
Stejné to bylo s komedií Benvenuti al Sud (Vítejte na jihu), která hlasitě propagovala služby privatizované italské pošty a stala se předloni druhým nejnavštěvovanějším filmem roku.
Majitel firmy: Nám se to nesmírně líbilo
Itálie je vlastí řady ceněných filmových tvůrců, jakými jsou například Federico Fellini, Pier Paolo Pasolini, Vittorio de Sica či Sergio Leone. V posledních letech však filmaři dávají přednost komerčním snímkům, které za hranicemi Itálie nemají mnoho šancí uspět.
"V tuhle chvíli prostě musím dělat komerční filmy, které budou mít ekonomickou návratnost," tvrdí režisér Nejhorších Vánoc mého života Genovesi. "Lidé čím dál víc touží po nějakém úniku, souvisí to s dobou, ve které žijeme," vysvětluje svou příchylnost k lehkým komediím. A chce-li takovou komedii zaplatit pohřební služba, proč se bránit.
Majitel Taffo Funerals Alessandro Taffo je ostatně spokojený. "Pohřební ústavy často ve filmech vystupují jako úplně neschopné firmy a tohle je příležitost ukázat naše podnikání v lepším světle. Nám se to nesmírně líbilo."
