Myšlenka sama o sobě byla výborná. Bez ironie. Drábek chtěl přechodem ze složenek na karty ušetřit ročně čtvrt miliardy z našich daní, chtěl systém vyplácení dávek (za 80 miliard ročně) zmodernizovat, zvýšit finanční gramotnost našinců, předejít zneužívání dávek, umožnit placení kartou i v obchodech. Jenže nepočítal ve svém skvělém projektování s tím nejdůležitějším - s námi, nedokonalými lidmi.
Uvažoval jako čistokrevný technokrat ze skleněné pražské kanceláře. Heslo: Karta je praporem třetího tisíciletí, papír včetně složenek patří do tisíciletí minulého. Johannes Gutenberg je mrtev, ať žije Bill Gates! Ano, myšlenka to byla výborná, jen jí překáželi lidi.
Vše o sKartáchVše, co jste chtěli o sKartách vědět, ale neměli jste se koho zeptat, najdete zde. Přehled návodných článků, jak sKartu zprovozit a využívat je zde. |
Staří, chudí, bez peněz, v nouzi, s dětmi na krku, s handicapem, s drahým nájmem ne a ne skočit na ministerský pokyn do e-světa rovnýma nohama. Mnozí se báli. Nejsou všichni z nás superlidi s prstem na tepu doby, flexibilní, adaptabilní, rozesmátí, zkrátka "in". Svět papírových složenek, svět známé paní úřednice na přepážce, svět pošty v naší ulici je pro řadu lidí uchopitelnější, bezpečnější a hlavně dobře známý. Je to jistota.
Převychovávat nedokonalé lidi pomocí sociální karty, dostrkat je násilně do elektronické éry nebyl dobrý nápad. Premiér to uznal, když už ne pět minut před dvanáctou, tak aspoň pět minut po dvanácté.
Paradoxní na nápadu byla i další okolnost: dávky (rodičovské, na bydlení, v hmotné nouzi, na péči...) pobírá 1,2 milionu občanů, z nichž ovšem 60 procent už má vlastní karty i konta. Ti by pouze po absolvování byrokratické pouti převedli vyplácené peníze na své účty. Čtyřicet zbývajících procent "jede na složenky". A právě oni patří nejčastěji k těm, kdo ve světě moderních technologií snáz zabloudí.
Povinná, nebo nepovinná? |
Podvodníci pochopili dřív než ministerští úředníci, že starší či chudší lidé budou mít s touhle plastovou vymožeností potíže: nabízeli lidem zařízení sKarty za tři stovky. Anebo si představme babičku z podhorské vísky. Do kabelčičky si nachystá kartičku i s PIN, dojede do města, doptá se na bankomat a tam jí týpek nabídne pomoc, babička vytáhne peněženku, počkej, chlapče, tady mám od vnuka napsaný ten pinkód... a za horami mizí karta, mizí peníze, mizí i týpek, babička má smůlu, heslo vydala dobrovolně. I díky vzbouřené nevoli ministerští projektanti raději na vyplácení penzí prostřednictvím sKarty zapomněli.
Jednou se samozřejmě dávky i penze budou vyplácet "po drábkovsku", všem. Stejně jako budeme všichni mít místo lístku na tramvaj openkarty, stejně jako budeme hlasovat ve volbách elektronicky, jako se budeme s úřady domlouvat jen po internetu. Ale nelze to udělat befelem, jednorázově, násilně a draze. Knihtisk a Gutenberg ještě mezi námi jsou, ještě žijeme my, lidé druhého tisíciletí, kteří používají papír a tužku, čtou papírové knihy, posílají složenky. Stát by nás neměl silou postrkovat vpřed do e-světa, i kdyby měl ty nejlepší důvody. Stát je tu přece pro nás, ne my pro něj.
