Podle očekávání napínavý, i když nakonec s mnohem přesvědčivějším výsledkem. Tak lze ve stručnosti charakterizovat průběh a výsledek amerických prezidentských voleb, v nichž svoji pozici obhájil stávající prezident Barack Obama. To mu zajistí další čtyři roky v úřadu prezidenta a zároveň mu to dá možnost - jak sám voliče žádal - dokončit rozdělanou práci.
Cesta k obhajobě mandátu byla ale mnohem složitější než k jeho prvotnímu zisku před čtyřmi lety. Dnes už nemohl jenom slibovat a nabízet změnu, ale musel předkládat i účty za své vládnutí a za své sliby, které už tehdy - v době zvolení - mnozí považovali za nerealistické a vyvolávající velké naděje. Jeho protikandidát Mitt Romney přitom nenechal nit suchou na Obamově politice zejména v oblasti veřejných rozpočtů, daní a zdravotního pojištění.
S blížícími se volbami se navíc postupně snižoval počet predikovaných volitelských hlasů, které měl Obama takříkajíc jisté, a naopak rostl počet volitelských hlasů, které byly vázány na státy s proměnlivou podporou pro oba kandidáty.
Těsnější než před čtyřmi lety
To slibovalo mnohem napínavější souboj, než jaký absolvoval v roce 2008 s Johnem McCainem. Průběžné výsledky přicházející ze států považovaných za rozhodující - zejména Florida, Ohio, Virginia - se skutečně měnily jako na houpačce a na Floridě nebylo rozhodnuto ještě v době uzávěrky tohoto textu.
Přes velmi napínavý průběh však konečný výsledek dal Obamovi mnohem silnější mandát, než patrně sám očekával. Nakonec získá více než 320 volitelských hlasů z celkového počtu 538, což se i přes mírně optimistické předpovědi v jeho prospěch nezdálo příliš reálné.
Oproti roku 2008 tak Obama ztratil vlastně jen dva státy: Indianu a Severní Karolínu. Z hlediska politické geografie k žádným revolučním změnám nedošlo: demokraté si nadále udrželi dominanci na severovýchodě, v oblasti kolem Velkých jezer a na západním pobřeží USA, republikánům zůstal jih a zemědělský středozápad USA.
Nyní už je jasné, že Obama může ve své politice pokračovat. Dokonce bude mít k ruce i stejnou kongresovou sestavu, s jakou pracoval poslední dva roky: demokraté uhájili většinu v Senátu, republikáni i nadále budou dominovat Sněmovně reprezentantů. Obama ale bude stát ještě před jednou výzvou: vzhledem k tomu, že na třetí funkční období již kandidovat nemůže, bude mít v následujících čtyřech letech mnohem rozvázanější ruce.
Zároveň by ale měl velmi intenzivně pracovat na tom, aby pomohl v rámci Demokratické strany vygenerovat svého přirozeného nástupce a zároveň aby svému nástupci neztížil situaci nějakým kontroverzním krokem. Ostatně mohl by si vzpomenout, že jeho protikandidát z roku 2008 John McCain prohrál mimo jiné i proto, že jako republikán s sebou nesl tíhu předchozího vládnutí George Bushe ml.
Právě proto, že Obama už nebude moci kandidovat, bude otázka výběru jeho nástupce a jeho včasné profilace na veřejnosti naprosto klíčová.
Demokraté v současnosti žádnou takovou osobnost nemají nebo ji alespoň nepředstavili. To je samozřejmě důsledek absence faktických primárních voleb před letošními prezidentskými volbami, kde by se taková osobnost mohla zviditelnit. Je to přirozená situace v případech, kdy prezident svůj mandát obhajuje, ale na druhou stranu to omezuje vnitrostranickou diskusi o lídrovi.
