Možná trochu překvapuje cestující, kteří na WC zamíří po příjezdu autobusů. Kučírek se je snaží přesvědčit, aby podpořili jeho prezidentskou kandidaturu. Zapřádá s nimi debaty o politice.
Chtěl už být hejtmanem, primátorem, europoslancem i senátorem. Vždy dostal Zdeněk Kučírek jen pár desítek hlasů.
Podařilo se mu zatím sehnat pět stovek podpisů. Dobře ví, že v úterý končí lhůta pro jejich sběr a že zbylých 49 500 autogramů už nedá dohromady. Přesto se ještě úplně nevzdává. Má v sobě něco z Dona Quijota.
"Když jsem viděl ty ostatní prezidentské kandidáty, tak jsem se zhrozil," vysvětluje osmapadesátiletý muž důvod své kandidatury.
V miniaturní místnůstce na záchodcích má svůj volební štáb, kde vede jednání. "Někteří lidé se lekli, když jsem jim řekl: 'Sejdeme se na záchodě'," směje se drobný a rázný muž, který před rokem 1989 pracoval mimo jiné jako vrchní číšník v jihlavském Grandu.
Kučírek nemá rád komunisty. Vždy na Prvního máje organizuje na jihlavském náměstí akci, která má být protiváhou manifestace KSČM. A při otázce, který ze dvou polistopadových prezidentů mu je bližší, má naprosto jasno.
Co ta propiska, pane prezidente? Klaus neodpověděl
"Samozřejmě pan Havel, toho jsem si velice vážil. Rozhodně ne ten, kdo bere propisky. Panu Klausovi jsem napsal dopis. Ptal jsem se ho, co to jako mělo bejt s tou propisovací tužkou v televizi. Neodpověděl. Když jsem mu ale psal k narozeninám, to odepsal," popisuje energicky Zdeněk Kučírek.
Chtěl si prý i vyjednat schůzku s Václavem Klausem, leč neuspěl. "Tak jsem jeho manželce předal dopis, který prý ona ztratila. Byl jsem tehdy čtyři měsíce bez veškerých příjmů a potřeboval jsem pomoc," vzpomíná Kučírek.
Když zemřel Václav Havel, šel na jihlavskou radnici žádat, aby úředníci vypravili autobus do Prahy na pohřeb. Zase neuspěl. "Já jim na magistrátu asi vadím," říká v chodbičce WC, kde každou chvíli vrznou vstupní dveře. Na pracovišti má čisto a pořádek.
Kučírek je v Jihlavě známou postavou. Kdysi zde zakládal Stranu práce a pak si v ní sám pozastavil členství z finančních důvodů. "My nemáme milionáře, kteří by nás sponzorovali," říká.
Ve volbách už v minulosti kandidoval na hejtmana, primátora, poslance i europoslance. Chtěl být i senátorem. Když vítězové brali tisíce hlasů, on jich měl většinou jen desítky. Jeho procentní volební zisk obvykle začíná nulou. "Jednou jsem ale měl tři a půl tisíce preferenčních hlasů," tvrdí.
Když ohlásil svou prezidentskou kandidaturu, oslovil noviny, rádia i televize. Žádný novinář však nechtěl znát Kučírkovy hradní plány. Zájem MF DNES uvítal s poznámkou, že přišel pozdě.
Jeho prezidentské priority jsou vyšší zaměstnanost, pomoc sociálně slabým a zabránění korupci. "Stát je rozkradenej. Střední vrstva úplně zmizela. Je pár bohatých a my ostatní padáme do chudoby. Jestli to bude pár let pokračovat, budeme v té chudobě všichni," obává se Kučírek.
Současnou politikou je znechucen, chce do parlamentu
A rád vzpomíná na dobu, kdy asistoval v předvolební kampani senátoru Štětinovi. Ten mu prý na oplátku nejenže finančně pomohl, ale ještě ho na chvíli zastoupil u okénka WC, když bylo potřeba.
Kučírek teď zažívá po rozvodu lepší životní období. Těší se z malého vnuka a v říjnu mu skončilo bydlení na ubytovně. "Výborný kamarád pan Němeček mi sehnal podnájem," konstatuje spokojeně.
Zdeněk Kučírek zůstává aktivním člověkem. Na 17. listopad svolává na jihlavské náměstí vzpomínkovou akci.
I ve svém věku by si prý klidně opět troufl jít na plac jako číšník. "Klidně bych šel, i když mám trochu špatný záda. Žádný práce se nebojím. Páni majitelé restaurací ale říkají ne. Raději shánějí dvacetileté číšníky. Dnes jsem pro všechny starej," shrnuje muž, který kdysi pracoval i na stavbách v Sovětském svazu. Po roce 1989 byl také bezpečnostním pracovníkem na parkovišti Lidlu.
Už pomalu rozvažuje, komu dá hlas v prezidentské volbě místo sebe. Rozhoduje se mezi Vladimírem Franzem a Karlem Schwarzenbergem. "Říkají o panu ministrovi, že je spící pán, ale on by nám udělal ve světě dobré jméno stejně jako Václav Havel. Ještě se budu rozmýšlet. Nebudu ale jistě volit ty, kteří kandidují hlavně kvůli vlastnímu prospěchu," nepochybuje Kučírek.
Je stále aktivní. Na 17. listopad si od devíti do čtrnácti hodin zamluvil kus Masarykova náměstí kvůli vzpomínkovému setkání k výročí sametové revoluce. "Zvu všechny. Ujasníme si tam, co bylo, jaká je situace teď a jak to bude pokračovat," nabídl účast prezidentský aspirant.
A pomalu už zase uvažuje o své politické budoucnosti. "Jsem teď sice znechucen, ale zúčastním se i příštích parlamentních voleb," ujišťuje.
