Žebříček vede prezident s důvěrou 51 procent dotázaných, následovaný církví (50 procent), premiérem (40), armádou (39) a státní bezpečností (33 procent). U těchto institucí je současně nejmenší počet odpůrců.
Mnohem menší dávce bezvýhradné důvěry se těší vláda (29 procent), obě komory parlamentu, kterým věří pětina dotázaných, místní úřady, média, banky, byznys, prokuratura, policie, politické strany a další instituce.
První příčka pro prvního muže státu je podle politologa Gleba Pavlovského patrně i zásluhou osobnosti Vladimira Putina; stačí si vzpomenout, že v časech Putinova předchůdce Borise Jelcina žebříček důvěryhodnosti vedla církev, armáda a státní bezpečnost.
Putin sice ještě před jmenováním premiérem a zvolením prezidentem býval i ředitelem tajné služby FSB, nástupkyně komunistické tajné policie KGB, ale současná důvěryhodnost "státní bezpečnosti" má hlubší kořeny.
"Tajné služby se ještě za sovětských dob stylizovaly jako místo, kde pracují nejčestnější a neúplatní lidé, a tato pověst přežívá dodnes," objasnil Alexej Graždanskij z Levady v listu Kommersant. Podobně s armádou Rusové spojují slavná vítězství z historie a církev je vnímána jako "morální autorita".
Ačkoliv prezident a premiér patří k nejdůvěryhodnějším institucím, osobní popularitu se Vladimiru Putinovi a Dmitriji Medveděvovi nepodařilo vrátit na úroveň roku 2010, kdy se pohybovala okolo 70 procent. Od následujícího roku se projevuje "krize důvěry", patrná zejména v premiérově případu: důvěra k Medveděvovi poklesla z 52 na 40 procent.
"Krize důvěry" se však podle politologa Pavlovského nepromítá do hlasovacích uren, jak ukázaly i minulý měsíc regionální volby. "Je pravda to, co říkají prakticky všichni sociologové: základy podpory pro stávající systém se změnily. Teď už nebudí sympatie, ale Rusové jej podporují z racionálních důvodů, z lhostejnosti či strachu, že bude ještě hůř. Pro Putina lze hlasovat i při naprosté lhostejnosti," poznamenal.
