"Minulý rok jsme seděli okolo táborového ohně a zpívali písně. Měli jsme z toho pak problémy, protože místní mullové si mysleli, že provádíme nějaké křesťanské rituály," popisuje Mohammad Tamim Hamkar, skautský vedoucí z Kábulu.
Skautské hnutí bylo v Afghánistánu zakázáno po komunistickém puči roku 1978. Dosavadní paštúnský název organizace Zarandoi se tehdy začal používat pro označení policie, což na mnoha místech zůstalo dodnes. Výsledkem je, že mnoho lidí považuje skauting za jakousi větev ozbrojených složek země. A to v zemi, kde je policie korumpována a stává se často cílem teroristických útoků, není úplně nejlepší vyhlídka.
"Na mladé to působí trochu nesrozumitelně, myslí si, že skauti jsou policisté nebo vojáci," popisuje Hamkar. A aby to nebylo málo, mnoho lidí si díky šátkům plete členy organizace s komsomolci a pionýry, kterými tu začátkem osmdesátých let zkoušeli Sověti skauting nahradit. "Lidé tu o nás mají dost podivné mínění," uzavírá Hamkar.
Kořeny ve třicátých letech
Afghánistán přitom sehrál určitou roli při formování celé organizace. Její zakladatel, Angličan Robert Baden-Powell, zde sloužil v roce 1880 jako mladý nadporučík. Skauting byl v zemi nicméně založen až roku 1931. Už o dva roky později zde mělo hnutí 310 skautů a 36 vlčat (skauti ve věku 6-11 let) a podle tehdejších zpráv se mu ve středoasijské zemi předpovídala velká budoucnost.
Da Afghanistan SarandoySkautské organizaci v Afghánistánu se říká zkráceně Zarandoi. Byla založena v roce 1931, členem celosvětového hnutí se stala o dva roky později. Poprvé byla zakázána v roce 1947. Skauting byl v zemi opět obnoven v letech 1964-1978, kdy jeho rozvoj utnula až prosovětská vláda. Další pokus o obnovu proběhl v roce 1990, ale úspěšný byl až ten po svržení Talibanu v roce 2002, odkdy se hnutí v zemi pomalu rozvíjí. V současnosti má okolo 31 tisíc členů. Zdroj: wikipedia.org |
Členem se v začátcích afghánského skautingu stal i nyní sedmdesátiletý Mohammad Morad Moradí. Dodnes se chlubí svazkem zažloutlých vůdcovských certifikátů z kurzů, které absolvoval v sedmdesátých letech. Zkušenosti z nich prý stále využívá.
"V poušti, v té nejhlubší džungli i uprostřed noci... Vždycky dokážu najít cestu," popisuje nadšeně reportérovi britského deníku The Telegraph a tiskne mu levici skautským pozdravem.
Žádné výlety do přírody
Organizace však své předchozí slávy v zemi po pádu Talibanu nabývá jen těžko. Oddílům se dobře daří v provinciích Bamján a Ghór, kde mezinárodní charitativní organizace Parsa začala s výcvikem skautů. Zde vychovaných 121 vedoucích má nyní na starosti střediska i s více než tisícovkou členů.
Stejně jako jinde na světě hrají i afghánští skauti různé hry, učí se první pomoci, lásce k vlasti a přežití v terénu. Pro nedostatek bezpečnosti však z jejich programu vypadly výlety do přírody, chození po horách a stanování.
"Baví mě vázání uzlů a budování provizorních staveb," popisuje patnáctiletý Džafar Mirzáí. "Jsou to dovednosti, které mohu prakticky využít," dodává.
Zda se celosvětově nejúspěšnější dětská organizace v Afghánistánu opravdu uchytí, však ukáže až nejistá budoucnost těžce zkoušené země.
