"Vyučil jsem se kuchařem," začíná vyprávění šestadvacetiletý muž z Liberce. Hned po škole pracoval v libereckém hotelu Česká Beseda. Po půl roce odešel, protože dělal šestnáct hodin denně za pět až šest tisíc měsíčně.
"Kuchařina je stresové zaměstnání a těch peněz bylo opravdu strašně málo," vysvětluje. Vzápětí přiznává, že v žádné práci dlouho nevydržel. V tomto ohledu má rekord ve firmě, kde pracuje nyní jako svářeč plastů - jeden a půl roku.
V práci se svým světově proslulým incidentem problémy nemá. Zatím. Nad otázkou, proč tak často měnil zaměstnání, se na chvíli zamyslí:
"Byly v tom finanční záležitosti i pracovní neshody. Kafral jsem, ale nebyl sám. Obyčejně se začaly ve firmě provádět nějaké změny. Nutili nás dělat víc za stejné nebo menší peníze."
Pavlova matka zemřela, když mu byly čtyři roky. Jak vypadala, si nepamatuje, spíš se mu vybavují nepříliš ostré vzpomínky.
Život bez mámy
"Co se jí stalo, znám jen z vyprávění. Máma byla horolezkyně. Jednou nevylezla k první skobě, spadla, zranila se na hlavě a umřela na krvácení do mozku," vypráví Pavel Vondrouš, který vyrůstal jen s otcem a o dva roky starším bratrem. Macechu žádnou neměli.
"Táta mámu asi strašně miloval a žádnou jinou si dlouho nenašel. Až teď žije s přítelkyní," dodává atentátník, jak ho nazval prezident. Sám přítelkyni nemá, nemohl by ji prý ani vzít do kina.
Táta automechanik nebyl nikdy ve straně, ale děda byl zapálený komunista. Umřel však v době, kdy jeho dva vnuky zajímaly hlavně kuličky nebo letecké modelářství. Proto s ním střelba na prezidenta nemá nic společného. Určitě jim nečetl komunistický manifest ani revoluční příručky. Tady se Pavel snad poprvé usměje.
"Maskáče nosím proto, že mají hodně kapes"
"Nemám ponětí, co tomu táta s bráchou říkají. Policie mi zabrala mobil i počítač, ve kterých mám všechna čísla. Takže já nemůžu volat jim, oni mně. Brácha mě prý sháněl doma, ale měl jsem odpolední," říká.
O dva roky starší bratr je voják z povolání. Proto Pavel chodí v maskáčích. Není to prý tak, jak se objevilo v médiích, že má militaristické sklony.
"Brácha mi dal starší maskáče jako pracovní kalhoty. Mně se líbily, že mají hodně kapes, tak jsem si je nechal na denní nošení."
Střelec se přiznává k dluhu ve výši tři sta tisíc korun. Dodnes má také exekuci na výplatu.
Peníze si půjčil v roce 2008 a ve stejném roce přišel o práci. Rok ji nemohl sehnat, pokusil se podnikat. Neúspěšně. Bez kamarádů by nepřežil. Tam začaly jeho problémy.
Původně chtěl útočit na jiném místě
Není sám. Polovina lidí, které zná, se s finančními problémy potýká stejně. Proto obviňuje vládu z toho, že většina lidí pracujících rukama žije na pokraji bídy. Doslova říká, že žijí strašně.
A tak se rozhodl k činu. "Původně jsem to chtěl udělat na jiném místě. Měl jsem tři obrovské šance, ale teprve poslední jsem využil. Nejdřív jsem chtěl střílet z kapsy, bál jsem se, že když vytáhnu plastikovou pistoli, tak mě ochranka zastřelí. Byl to obrovský adrenalin. Měl jsem v tu chvíli srdce v krku, ale pak jsem vypnul mozek, vstoupil do davu a udělal to. Žádnou úlevu jsem však nepocítil, nejsem žádnej úchylák. Až po nějaké době mi došlo, co jsem vlastně udělal."
Kolem Pavla Vondrouše se rojí již několik dní novináři. "Já a celebrita? Naopak, je mi trapně, když mě lidi na ulici poznávají, blahopřejí mi, plácají po ramenou. Nevím, jak se mám chovat. Jsem však přesvědčený, že to už dlouho trvat nebude. Nic dalšího totiž neplánuji, slíbil jsme policii, že už to neudělám."
Nikomu jsem ublížit nechtěl, říká střelec z Chrastavy
1. října 2012 |
