Vodka patří k Rusku asi jako balet, cirkus či samopal Kalašnikov, bez přípitků se sotva obejde jakákoliv slavnostnější příležitost, nemluvě o popíjení během novoročních svátků, dnů obránců vlasti, výsadkářů, žen a jiných svátků.
Kladný vztah k metle lidstva má však i odvrácenou stránku. Nadměrnému holdování lihovinám se přičítá i skutečnost, že průměrný Rus se dožívá nižšího věku než obyvatel leckteré rozvojové země.
Přesto země už roky nezaznamenala takovou aféru s hromadnou otravou metanolem, jaká nyní postihla Česko. Loni v květnu se sice dvacítka Rusů a Rusek otrávila pančovanou whisky a pět jich zemřelo, ale to bylo na dovolené v Turecku. Totéž postihlo i skupinu ruských námořníků v Indonésii. V samotném Rusku jde prý jen o ojedinělé případy, které málokdy stojí médiím za zmínku, jakkoli démonu alkoholu se obecně přičítá výrazný díl viny na demografické krizi.
"Rusko se už za vlády Michaila Gorbačova v polovině 80. let přeměnilo v hotovou velmoc ve výrobě náhražek vodky. Tato výroba mezitím dosáhla tak vysoké úrovně, že se lidé nemusejí bát. Jinak by každým rokem na otravu alkoholem umíraly miliony Rusů. Ale kdo mohl, ten se otrávil už v 90. letech a dříve," tvrdí Vadim Drobiz, šéf agentury mapující situaci na trhu s alkoholem.
Národní pohroma
Teď prý Česku i dalším západním zemím nezbude, než ujít stejnou cestu. V Rusku sice každým rokem podléhají tisíce lidí otravě alkoholem, ale i tak jde o dramatický pokles oproti minulosti. Tato úmrtí jdou spíše na vrub množství vypitého alkoholu než jeho kvality. Otazník visí nad osudy desetitisíců bezdomovců, o které se nikdo nestará.
Rusové vůbec dost možná s čísly žonglují se stejnou velkorysostí, s kterou si nalévají stakany. Před třemi lety tehdejší prezident Dmitrij Medveděv vyhlásil nové tažení proti ruskému pijáctví jako "národní pohromě". A už loni ministerstvo zdravotnictví šokovalo experty i laiky ohlášením, že spotřeba čistého lihu na hlavu klesla z dříve odhadovaných 18 na 15 litrů.
Podle úředních statistik průměrný Rus ročně hrdlem prolije okolo 11 litrů lihu. I Světová zdravotní organizace (WHO) snížila svůj odhad ruské žízně z 16 na 12 litrů lihu ročně. Potíž je v tom, že tato čísla nepostihují produkci nelegální (tj. nezdaněné) vodky v lihovarech ani samohonky, tedy podomácku pálené kořalky. A dále je nutno počítat s náhražkami vodky, které lze pořídit v lékárnách a drogeriích.
Drobiz odhaduje, že trh je víceméně rovnoměrně rozdělen na tři segmenty: zhruba 800 milionů litrů loni připadlo na "legální vodku", 750 milionů litrů na "nelegální vodku" a nejméně 800 milionů litrů představovaly náhražky, pokoutně vyrobená "garážová vodka" a samohonka. Právě této části trhu dává největší šance v příštích letech.
Minimální cena vodky
Na rozdíl od sovětského vůdce Michaila Gorbačova, který se v polovině 80. let snažil vymýtit alkoholismus zákazy i ničením vinic až ke zničení vlastní popularity a prý i zkáze celého Sovětského svazu, nynější kampaň se opírá hlavně o ekonomické nástroje, které nemají ochudit stát, ale naopak.
Úřady od 1. ledna 2010 zavedly minimální cenu za půllitrovou láhev vodky, která mezitím poskočila z 89 na 125 rublů (z asi 53 na 75 Kč); brandy je ještě dražší. Cokoliv s nižší cenou je hned na první pohled nelegální, a tedy i postižitelné. Současně úřady zkracují dobu, kdy a kde se smí alkohol prodávat, vyhlašují zákaz nočního prodeje a podobně. V některých regionech tak spotřeba vodky klesla až o třetinu, i když místy se o to populárnějším stalo pivo.
I hlavní hygienik Jevgenij Brjun však připouští, že v důsledku toho se méně pije jen ve městech, zatímco "na venkově se situace bohužel nelepší". A zdražování vodky v obchodech má podle odborníků i ten důsledek, že pokoutním prodejcům přibývá klientů z řad chudších vrstev.
