V závěrečných řečech se ruské punkerky prohlásily za oběti Putinova režimu. Proces přirovnaly k těm, které pořádal Stalin. "Čekám odsuzující rozsudek. Ale přesto jsme zvítězily: svět vidí, že případ vykonstruoval autoritářský režim," řekla ve středu jedna z členek Pussy Riot Jekatěrina Samucevičová.
V podobném duchu se nesou i protesty světových politiků a umělců, které unisono žádají osvobozující rozsudek. I patrně nejvlivnější ruský list Kommersant soudí, že proces s punkerkami poškozuje pověst Ruska ve světě. Je nepochybné, že z hlediska zásad liberální demokracie by měly být mladé ženy odsouzeny maximálně k pokutě. Náhrada za dobu, kterou strávily nesmyslně ve vazbě, by však měla být mnohem větší. Tím by komentář mohl končit.
Jak by to dopadlo u Svatého Víta?
V Rusku je trestáno něco, co by v civilizovanějších zemích prošlo. Avšak i ty mají hranice svobody umění, byť tolerantnější. Představme si to: do katedrály svatého Víta vtrhne v den pohřbu Václava Havla trojice zakuklených dívek. Než je ochranka zneškodní, stačí neuměle zapět, že Havel byl fašista a zrádce národa. Jak by zareagovaly naše policie a soudy? Byly by dívky potrestány pouze pokutou? Těžko, když i provokatér Roman Týc šel na měsíc do vězení za to, že vyměnil sklíčka v semaforech.
Je to tak: svoboda umění není absolutní ani v těch nejliberálnějších společnostech. Navíc někteří umělci mají sklon porušovat psaná i nepsaná společenská pravidla. Jednak z toho důvodu, že mnozí mají divokou, citlivou a zranitelnou povahu náchylnou ke konzumaci povzbuzujících látek a často zacházející do extrémů. Jednak proto, že veřejný skandál se stal jednou z nejlevnějších a nejúčinnějších metod reklamy na přesyceném trhu s populárním uměním.
Galerie „výtržníků“ |
Před pětatřiceti lety si vynutila světovou slávu jiná punková kapela, Sex Pistols. K pětadvaceti letům na trůně věnovala královně Alžbětě píseň God Save the Queen. Bůh měl v ní ochraňovat nejen královnu, ale i fašistický režim. Protože režim v Británii nebyl fašistický, Johny Rotten a spol. nebyli zavřeni, ale dosáhli nebývalého "úspěchu": píseň zakázalo rádio BBC, čímž zajistilo punkerům první místa v žebříčcích hitparád a světovou slávu.
Geniální manažer McLaren pochopil význam skandálu v propagaci hudby. A punkeři se ve veřejných provokacích, hádkách, opileckých scénách, rvačkách a hrubostech s chutí vyžívali. Ačkoli natočili jediné album Never Mind the Bollocks, hráli jen necelé tři roky, zajistili si nesmrtelnou slávu.
Veřejné aféry už předtím vyhledávali i jiní rockeři. Nejslavnější byl Jim Morrison ze skupiny Doors, ale teprve McLaren učinil z chování na hranici zákona a za hranicí běžné slušnosti reklamní strategii. A zdá se, že dámy z Pussy Riot jsou jeho čilými učednicemi.
Výtržnictví si nesou už v názvu, anglicky "riot". Co znamená Pussy v moderní angličtině, ví každý školák. Netradiční, divoké a nevšední, v očích většiny však jistě výtržnické byly i pouliční koncerty skupiny. Vystoupení v katedrále Krista Spasitele byl vrcholem této taktiky. Kdyby zpívaly protiputinovskou píseň na řádném koncertě, nehrozilo by jim nic vážného ani v polodiktátorském Rusku. A nezískaly by ani světovou slávu.
V Rusku za ni tvrdě platí. To však nemění nic na tom, že jsou součástí moderního trendu, kdy umělci na sebe čím dál víc přitahují pozornost mimouměleckými prostředky. Koneckonců i herci v kamenných divadlech už hrají nazí a není daleko doba, kdy i filharmonie budou vystupovat s nahými flétnistkami, aby se proslavily.
Ruské punkerky tedy nepřirovnávejme k Plastic People of the Universe, kteří byli u nás pronásledováni v sedmdesátých letech. Ti prostě jen chtěli hrát nekonformní hudbu pro své diváky a posluchače, provokace nebyla v jejich plánu. Dívky z Pussy Riot ruského medvěda záměrně dráždily a medvěd se nechal vyprovokovat.
Hranice svobody
Liberální svět se shoduje, že by je medvěd měl pustit ze svých spárů, a to hned. A má pravdu. Ani on však není k umění absolutně tolerantní. V Americe chtějí přepisovat Chaloupku strýčka Toma, protože se v ní vyskytuje slovo "negr". Zmíněný Jim Morrison prchal v šedesátých letech před uvězněním za lascivity na pódiu.
Ve většině evropských zemí by byli popotahováni umělci tak či onak koketující s nacismem. Určitě by neprošly některé byť umělecké provokace s narážkami na pedofilii či formy extrémní pornografie.
Všichni si myslíme, že je to správné, ale stejně tak si spousta Rusů myslí, že je správné věznit punkerky z Pussy Riot. Stejně jako masy muslimů schvalovaly fatvu, tedy rozsudek smrti nad Salmanem Rushdiem, způsobným mužem, ale literárním výtržníkem, který si dělal dobrý den z Mohameda. Naše katolická církev sice už dávno podezřelé spisy nepálí (někdy i s jejich autory), ale pořád má index zakázaných knih. A protestuje hlasitě proti spoustě uměleckých děl, která údajně tupí našeho Proroka.
Proces s ruskými punkerkami tedy nepoukazuje jen na necivilizovanost Putinova impéria. Poukazuje i na potřebu neomezené svobody slova a výrazu, a to i takových, které se nám hrubě nelíbí, a dokonce nás hrubě urážejí.