Vina za současné americké neduhy nesou výlučně Obamovi předchůdci: Bill Clinton, který podněcoval Fed, aby přestal tolik dbát na dohled a regulaci finančních trhů, a Georg W. Bush, jehož nákladné války podstatně zvýšily americký vládní dluh. V den voleb však bude mnoho (ne-li většina) Američanů ignorovat nedávné dějiny a dá hlas prezidentovu protikandidátovi.
Autor esejeMalcolm Fraser je expremiér Austrálie |
Nebylo by tudíž překvapením, kdyby Obama a lidé
v jeho administrativě hledali neekonomická témata, pomocí nichž by oživili kampaň za znovuzvolení. Takovými tématy by se mohly stát národně-bezpečnostní problémy obecně a zejména vztahy s Čínou.
Bezpilotní letoun nad letadlovou lodí Carl Vinson.
Obamova zahraniční a obranná politika je přinejmenším asertivní, obzvláště na Blízkém východě a v Tichomoří. Prezident schválil mnohem více útoků bezpilotních letadel než Bush, rozšířil pravomoci bezpečnostních služeb pronikat do soukromí Američanů, umožnil CIA pokračovat v programu mimořádného vydávání osob, schválil procesy s lidmi obviněnými z terorismu před problematickými vojenskými tribunály a neuzavřel základnu v Guantánamu.
Šedesát procent námořních sil
USA navíc zvyšují svou vojenskou přítomnost v Pacifiku v době, kdy už mají v této oblasti větší vojenskou sílu než všechny ostatní země dohromady. V Tichém oceánu dnes operuje šest letadlových lodí plus jejich doprovodná podpůrná plavidla – celkem 60 procent všech amerických námořních sil.
PŘESVĚDČIVÝ ARGUMENT. Americké letadlové lodě USS John F. Kennedy a USS Saratoga
Kromě toho vede Obamova administrativa rozhovory s Filipínami o posílení námořní spolupráce. Navíc přesvědčila Singapur, aby na svém území hostil čtyři moderní námořní plavidla. Austrálie zřídila v Darwinu základnu pro námořní pěchotu a na Kokosových ostrovech další základnu pro bezpilotní špionážní letadla.
Jaderné zbraně v západním Pacifiku?
A to není všechno. Republikáni v Kongresu s malou, či dokonce nulovou publicitou připojili k návrhu zákona o obranných výdajích pro příští rok klauzuli, která požaduje, aby Obamova administrativa konzultovala se státy v západním Pacifiku možnost rozmístit v tomto regionu ještě větší množství sil – včetně taktických jaderných zbraní. Senátor Richard Lugar mi v této souvislosti prozradil, že se tato úprava nesetkala s námitkami z Bílého domu, a tak nevidí důvod, proč by neměla projít Senátem.
DOLAR A JÜAN. Když to nejde ekonomicky, půjde to mocensky.
Na nedávné bezpečnostní konferenci v Singapuru zdůraznil americký ministr obrany Leon Panetta nutnost posilování americké vojenské přítomnosti v regionu. Poté odcestoval do Vietnamu, údajně k diskusím o možnosti využití zátoky Cam Ranh, která během vietnamské války sloužila jako námořní základna USA. USA stejně jako Austrálie popírají, že toto vše je součást silové politiky zaměřené na Čínu. Málokdo v západním Pacifiku však s nimi souhlasí.
Jednat ano, zbrojit pro jistotu taky
Panettova návštěva Vietnamu následovala bezprostředně po misi americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové do Pekingu, kde vedla strategické a ekonomické rozhovory. Zdá se, že toto jednání proběhlo dobře, avšak začíná být stále zřejmější, že USA vedou dvojí politiku: rozhovory ano, ale pro všechny případy také navyšování a přeskupování vojenské síly v Pacifiku.
To vše se děje v době, kdy se Čína připravuje na změnu vedení. Já osobně věřím, že předání politické moci v této zemi proběhne hladce. Jiní lidé však naznačují, že to bude – a už je – obtížné období poznamenané chaosem a nejistotou.
Obamova administrativa se možná domnívá, že tvrdostí vůči Číně si získá podporu voličů v USA. Během velkých mezinárodních incidentů nebo krizí Amerika jen zřídkakdy volila proti stávajícímu prezidentovi. Spočítal si však Obama pořádně, jak znepokojivá je jeho politika pro Čínu?
I Pekingu jde o rovnováhu sil, ale co je moc, to je moc
Tím samozřejmě nechci naznačovat, že tichomořská oblast Spojené státy nepotřebuje. Amerika v regionu důležitou roli, ale měla by už vědět, že je nepravděpodobné, aby svých politických cílů dosáhla vojenskými prostředky.
Číňané samotní si nepřejí, aby Američané odešli ze západního Pacifiku, protože menší státy na periferii Číny by pak byly z čínské moci ještě nervóznější. Čína je natolik zralá, aby to chápala; mohutné posilování americké vojenské přítomnosti v regionu je však něco jiného.
MANÉVRY. Americké vojenské cvičení v Tichém oceánu má vyslat jasný signál.
Dnešní doba je nebezpečná nejen ekonomicky, ale i strategicky. Musíme se ptát, zda Obama nehraje čínskou kartu proto, aby vychýlil volební misku vah ve svůj prospěch. Je-li to jeho záměr, pak v sobě tato taktika skrývá obrovské nebezpečí.
Rakety na australském území? Pěkně děkujeme, ale nechceme
Austrálie by měla dát USA najevo, že o tomto vývoji nechce ani slyšet. Raději bych odstoupil od smlouvy ANZUS s Novým Zélandem a Spojenými státy – to znamená, že bych raději ukončil obrannou spolupráci s USA – než abych dopustil rozmístění jaderných raket na území Austrálie.
Současná australská vláda by takový krok neučinila a ani u opozice to není příliš pravděpodobné. Stále více Australanů však začíná zpochybňovat kvalitu a promyšlenost našich strategických styků s USA. Naše největší naděje ve stabilitu a mír tak paradoxně tkví ve schopnosti Číny nenechat se vyprovokovat. Číňané chápou, o co se tu hraje. Tuším, že během americké volební kampaně se budou držet stranou.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Copyright: Project Syndicate, 2012
www.project-syndicate.org
