Rozhovor s Martinem Haškem vznikal zrovna, když na pódiu hráli Švejka.
Je nějaká historka ve vazbě na vašeho pradědu Jaroslav Haška, o které se málo ví?
Myslím, že rodina třeba přede mnou chtěla maskovat, že praděda byl tak nezodpovědný. Když jsem byl malý, neříkali mi to. Táta mi později vyprávěl historky, že praděda nechal svého syna Richarda v hospodě, že ho tam zapomněl a vrátil se domů bez něj a našli ho po dvou dnech. Hospodská dítě někde uchovala. Rodina Mayerových (ze strany Haškovy manželky) mého pradědu asi moc nepřijala. Prababičce vyčítali, že s ním přes ten jeho bohémský styl života je. Prababička Jarmila se synem Ríšou žila odděleně. Praděda se se synem viděl opravdu jen párkrát.
Co za schopnosti jste po pradědovi a prababičce mohl podědit?
Mayerovi, to byl rod malířů. Z jejich strany jsem nepodědil tedy nic. A spisovatelské sklony po pradědovi? Maximálně že jsem v mládí psal hodně sáhodlouhé dopisy, když jsem byl zamilovaný. Po dvacítce to ale skončilo (směje se).
A bohémský styl jste po pradědovi pochytil?
Ne, ne. Pivo mi chutná. Ale vše v mezích zákona a normy (smích).
A vy teď v Lipnici podnikáte.
Ano. A že to jde, tak nyní financujeme Haškovu Lipnici.
To mi váš otec říkal, že festival Haškova Lipnice je nyní hodně v režii rodiny.
Mám v tom hodně vlastních peněz, které se mi asi nevrátí. Děláme to ale, aby se tu něco dělo. A podporuje nás Czechtourism a několik sponzorů. Haškova Lipnice je tady od konce 50. let, po revoluci ji nikdo už nefinancoval (na rozdíl od socialismu, kdy byl program v režii státu a Československé televize, pozn. red.) a byla tady třeba jen dechovka. To chceme postupně opět měnit.
Autorská práva třeba na Švejka rodina prý už dávno nevlastní.
Ten nárok končí padesát let po úmrtí autora. Takže pro naši rodinu skončila v roce 1973.
Takže si může překládat kdokoli cokoli z Haškovy tvorby?
Ano. Na obrázky Josefa Lady je to přitom jiné. Když chce někdo vydat Švejka s jeho obrázky, tak musí na to mít autorská práva.
