Když předevčírem dorazila do Vientiane Hillary Clintonová – západní média vesměs líčí její cestu jako historickou – kladla si už mnohem skromnější cíle: spravit, co se spravit dá, a získat pro USA jakés takés postavení na laoském trhu, kde zatím všestranně kralují Číňané.
Že by se Američané báli do ani ne sedmimilionového státu v jihovýchodní Asii dorazit? Báli asi nebude to správné slovo. Spíše nebyli vítáni. Spojené státy totiž během vietnamské války učinily z Laosu nejbombardovanější zemi světa.
V rámci "tajné války" mezi roky 1964 a 1973 svrhli jejich piloti na laoské území přes dva miliony tun bomb – podle tehdejšího počtu obyvatel asi tunu výbušnin na každého Laosana včetně dětí. Důvod? Laoské území využívali k přesunům a zásobování severovietnamští vojáci a příslušníci Vietkongu.
Skoro třetina munice nevybuchla a Laosany dodnes mrzačí a zabíjí. "Minulost je tady s námi na každém kroku," byla nucena Clintonová konstatovat podle agentury Reuters. Zvláště patrné to bylo ve specializovaném centru ve Vientiane, jež navštívila. To poskytuje lidem zmrzačeným bombami protézy a rehabilitaci.
Lze dohonit Čínu?
Na druhé straně Američané doufají, že vzájemné vztahy se už přece jen budou více orientovat na budoucnost. Laos, byť stále chudičký a komunistický, může být v jednom z nejrychleji se rozvíjejících regionů planety už brzy hodně zajímavým partnerem.
Tamní režim v posledních letech naznačil, že se hodlá ubírat cestou komunistických sousedů Číny a Vietnamu. Jinými slovy, že sice neupustí od pronásledování opozice, ale že otevře prostor pro zahraniční investice a bude rozvíjet tržní hospodářství.
Americká zahraniční politika by nejspíš ráda proměnila Laos v nový opěrný bod svého vlivu v Asii. A je logické, že se o něco takového snaží. Je však otázkou, nepřicházíli taková iniciativa až příliš pozdě. V regionu totiž již delší dobu razantně rozšiřuje svou ekonomickou, diplomatickou i vojenskou dominanci Čína.
