Japonská národní hrdost má cenu čtrnácti milionů dolarů, začíná zprávu o nejasném vlastnictví východoasijských ostrůvků web americké CNN. Přesně tolik totiž dokázali Japonci nashromáždit ve veřejné sbírce na jejich koupi.
Ostrovy, které jsou v Japonsku známy pod jménem Senkaku a v Číně jako Diaoyu, jitří diplomatické vztahy mezi oběma asijskými velmocemi už mnoho let. Obě země si totiž na pětici neobydlených skalnatých kusů země dělají nárok a nehodlají se jich vzdát.
Senkaku/DiaoyuMalé neobydlené souostroví ležící poblíž čínských a tchajwanských břehů přišlo pod správu Japonska v roce 1971, předtím ho spravovaly USA. Senkaku už ostrovnímu státu patřily v rozmezí let 1895-1945. Po celou dobu si však na ně činí nárok Čína, která se hájí jejich objevením a historickým vlastnictvím sahajícím až do čtrnáctého století. Oblast zahrnuje pět ostrovů a tři skaliska. Český název pro sporné souostroví by zněl "Špičaté ostrovy". |
Dlouholetý spor se vyostřil v roce 2010, kdy čínská rybářská loď vrazila do lodě japonské pobřežní stráže právě ve vodách zmíněného souostroví. Japonská hlídka tehdy posádku lodi zajala a propustila ji až po čínském diplomatickém a ekonomickém nátlaku.
Tokijský guvernér a známý protičínský aktivista Šintaró Išihara přirovnává chování Číny k "pohybu zloděje v japonském domě". "Nemůžeme tolerovat čínskou rozpínavost," nešetří kritikou guvernér. "Nemůžeme se přece stát druhým Tibetem či Mongolskem. Musíme zastavit Čínu dřív, než nám sebere naši zemi!"
Právě vlastenecké nadšení žene Išiharu, aby nějakým způsobem jednou provždy ostrovy přičlenil zpět k Japonsku. Spolu s rodinou Kuriharových, která si nárokuje vlastnictví čtyři z pěti ostrovů, vymyslel plán veřejné sbírky. Právě z nashromážděných peněz by mělo Japonsko ostrovy oficiálně odkoupit od Kuriharů, čímž území přejde ze soukromého vlastnictví do vlastnictví státu.
Člen rodiny Kuriharů Hiroyuki považuje prodej svého majetku za národní zájem. "Není v silách naší rodiny ostrovy uchránit," vysvětluje. Pokud však podle něj bude jejich správa přímo v rukou státu, bude jejich ochrana mnohem snazší.
Ačkoli Išihara nečekal nějakou závratnou sumu, peníze začaly na nový účet přibývat ihned. Částka v současnosti dosahuje čtrnácti milionů dolarů a stále stoupá.
"Čína si japonské politiky rozmazluje penězi"
Išihara připomíná, že Japonsko není jedinou zemí v regionu, která nemá dořešené územní spory s Čínou. Připomíná Vietnam a ostrovní Filipíny. Lídři zemí však prý nejsou schopni si hraniční nesrovnalosti s asijským obrem vyjasnit, protože se bojí ekonomického dopadu. "Naši politici jsou prostě rozmazleni čínskými penězi," uzavírá nesmlouvavý Japonec.
Ani tokijský guvernér, ani rodina Kuriharů však zatím neupřesnili, kdy přesně ostrovy změní majitele. Není ani jasné, zda bude mít tento symbolický krok nějaký reálný dopad v diplomatické otázce postavení souostroví. Minimálně to však podle Išihary ukáže, že obyčejným Japoncům záleží na jejich zemi. Zřejmě víc než oficiálním představitelům státu.
