Hexavakcína zahrnuje protilátky proti šesti vážným chorobám, například záškrtu, tetanu, dávivému kašli a přenosné dětské obrně. Očkování se v několika dávkách podrobují děti v prvním roce života. Nesplnění očkovací povinnosti u hexavakcíny lze podle Nejvyššího správního soudu (NSS) sankcionovat, protože vyhláška u tohoto očkování "stanoví termíny a věkový limit, do kdy je nutno povinnost splnit".
Jádrem sporu byla pětitisícová pokuta, kterou ministerstvo zdravotnictví udělilo rodičům neočkovaného děvčátka. Městský soud v Praze v srpnu 2010 sankci zrušil. Dospěl totiž k závěru, že porušení očkovací povinnosti v tomto případě nelze postihnout správním trestem. Nejvyšší správní soud ale koncem dubna vyhověl kasační stížnosti ministerstva a verdikt Městského soudu v Praze zrušil.
Ve sporu o hexavakcínu čekal běžný senát NSS na stanovisko rozšířeného senátu v jiném, věcně souvisejícím případu. Rozšířený senát nakonec těsnou většinou hlasů dospěl k závěru, že vyhláška vychází ze zákona a respektuje zákonné meze.
Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje povinnost podrobit se pravidelnému očkování. Vyhláška pak upravuje členění očkování, jeho druhy a podmínky provedení. Podle některých právníků ale podobnou povinnost může stanovit jen zákon. Podle NSS je nicméně řešení prostřednictvím vyhlášky přípustné a v jistém ohledu i praktické - umožňuje pružně reagovat na vývoj výskytu infekčních onemocnění.
Očkovací povinností se v minulosti zabýval také Ústavní soud. V obecné rovině nijak nezpochybnil potřebnost a ústavnost povinného očkování dětí.
Podle nálezu je to politická a expertní otázka, kterou ÚS nemůže do detailu posuzovat. Úřady a soudy by však podle ÚS měly v individuálních a odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí.
