Jak se vám celkově záměr ministerstva práce a sociálních věcí, vyjádřený v zákoně o sociálně právní ochraně dětí, zamlouvá?
Se záměrem plně souhlasíme, tuto cestu se snažíme dlouho prosazovat. Je to celosvětový trend a něco, v čem je Česká republika pozadu. Děti v ústavech jsou hůře připravené na život. V náhradních rodinách si především malé děti lépe vybudují sebedůvěru.
Pavel Šmýd
Je reálné, že se najde dostatek vhodných pěstounů, když ani dnes jejich počty nedostačují?
Na Slovensku to trvalo minimálně osm let, než se podařilo sehnat dostatek pěstounů, že už děti nemusely do ústavů. Podobná situace asi bude i u nás. Musí se na tom pracovat. Rozhodně to není záležitost jednoho roku či dvou let. Ministerstvu někteří lidé vyčítají, že ještě neprobíhají nábory pěstounů, je ale nutné si uvědomit, že zákon ještě není přijatý.
Revoluce v péči o dětiNovela zákona o sociálně právní ochraně dětí zavádí převratné změny. Stát v příštích letech zruší kojenecké ústavy či utlumí činnost dětských domovů. Děti půjdou do náhradních rodin. Pěstounská péče má získat profesionálnější charakter, rozšíří se především ta krátkodobá. Novelu na začátku roku schválila vláda (více zde), nyní je ve Sněmovně. V ústavní péči - tedy kojeneckých, výchovných a diagnostických ústavech nebo dětských domovech - je přibližně 11 tisíc dětí. Do pěstounské péče bylo v letech 1993 až 2009 umístěno téměř 16 tisíc dětí. Pěstounskou péči poskytuje v Česku zhruba 8 300 rodin. V přibližně dvou třetinách z nich péči zajišťují příbuzní, především prarodiče. |
Podaří se najít pěstouny pro děti s postižením či Romy, kteří už nyní obtížně nacházejí náhradní rodinu?
Bude to těžké. Máme zkušenosti, že například starší romské děti často do rodin nechtějí. Chtějí zůstat v ústavech, líbí se jim tam. Některým dětem se říká baťůžkáři, protože jdou z rodiny do rodiny a v žádné dlouho nevydrží. Když v rodině nechtějí být, tak se pak z ní stává s nadsázkou řečeno domácí polepšovna nebo domácí vězení. V některých případech lidé nejsou schopní s dětmi pracovat a vracejí je.
Může někoho k pěstounské péči motivovat zvýšení odměn, které stát plánuje?
Možná ano. Státní aparát by měl ale jasně říct, koho chce za pěstouny. Jsme v kontaktu s organizacemi z Rakouska a Německa a tam se s rodiči, kteří chtějí být pěstouny, třeba rok a půl pracuje, aby se skutečně zjistila jejich motivace a aby se na vlastní kůži setkali s realitou pěstounství. Často se totiž jedná o těžko zvládnutelné děti. Musí se připravit na to, že dítě možná nebude jako jejich vlastní syn, který hraje na tři hudební nástroje, chodí do skautu a k tomu ještě je na vybraném gymnáziu.
Zákonodárci nejsou zajedno, zda snížit odměny pro pěstouny-prarodiče (více zde). Jak tuto věc vnímáte?
Jsem přesvědčený, že je potřeba být v této oblasti obezřetný. Nebylo by spravedlivé to zaříznout pro všechny. Spousta lidí, kteří se o své vnuky a vnučky stará velmi dobře, s penězi nevyjde. Je ale samozřejmě potřeba, aby to bylo důsledně kontrolováno a aby nedocházelo k podvodům (o zneužívání odměn čtěte zde).
Sdílíte výhrady některých odborníků, že změny jsou příliš rychlé a překotné?
V této oblasti se léta neustále něco připravovalo, ale stále nebyly žádné výsledky. Nyní do toho ministerstvo hráblo, ale myslím, že se mnoho věcí bude ještě za pochodu upravovat. Systémy, které jsou v zahraničí funkční, nenaskočily během krátké doby. Stanovené termíny se pravděpodobně nestihnou, bude potřeba mnohem delší čas. Je to závislé především na lidském rozměru. Nejtěžší bude, aby úředníci a další lidé, kteří tuto oblast mají na starosti, změny přijali za vlastní. Pokud s tím nesouhlasí, tak zažitý postup, že dítě ve chvíli krize jde do ústavu, bude pokračovat dál.
Jak se dnes stát pěstounemPodmínky, které musí splnit náhradní rodiče |
V budoucnu se má rozšířit síť podpůrných služeb pro pěstouny. Nakolik jsou dnes dostupné?
Tyto služby často zajišťují organizace, které původně vytvořili sami pěstouni. V řadě krajů je ale těchto služeb nedostatek. Podle novely zákona by rodina měla mít uzavřenou smlouvu s některou z těchto organizací a ministerstvo by za to platilo. Určitě tedy bude potřeba služby rozšířit, ale odborníků zase není tolik. Poradenství však můžou zajišťovat i zaměstnanci kojeneckých ústavů či dětských domovů, kteří pracovali s dětmi celý život a budou hledat uplatnění. Rodiny jsou často přetížené nebo něco nezvládají a potřebují poradit.
Spolupracovalo ministerstvo při přípravě novely s neziskovými organizacemi?
Ano. Největší práci při připomínkování dělalo pražské Středisko náhradní rodinné péče. Některé naše připomínky byly zapracované, některé ne. Například z finančních důvodů.
