Článek "Noemova archa: jen pro krásné a užitečné druhy" přesně vyjmenovává, jaké vlastnosti musí ohrožené druhy mít, aby měly větší šanci dostat se do ochranných programů. Patří mezi ně krása, síla, moc nebo třeba roztomilost.
"Lidé mají náklonnost k druhům, které jsou atraktivní," uvedl autor studie Ernest Small. "Zvířata, která jsou krásná, zábavná nebo budí respekt díky své velikosti a síle, mají vždy větší naději na ochranu," citovala ho CNN.
Podle studie to jsou velryby, tygři a lední medvědi, kdo má šanci na záchranný program, ochranné zákony a veřejné sbírky. Výsledkem ale je, že méně hezká zvířata, jako jsou hadi, pavouci nebo žáby, jsou opomíjena. Přitom i ona jsou pro ekosystém významná.
"Když se zaměřujete na zachování vybraných druhů, odvádíte špatnou práci pro ochranu ekosystému jako celku," vysvětlil Small. "Atraktivní nám u zvířat připadají stejné vlastnosti jako u lidí. Ty ale nejsou nutně nejvýznamnější," dodal.
Aktivisté: Ochranou velkých se staráme i o malé
Aktivisté, kteří se pohybují "v první linii" záchranných programů, Smallovy závěry potvrzují. Řadu důkazů pro to má i Sybille Klenzendorfová ze Světového fondu na ochranu zvířat. Lidé prý upřednostňují hlavně velké savce.
Nicméně zaměření právě na ně může podle vědkyně znamenat i to, že vzniknou celkově skvěle fungující záchranné programy. "Tyto velké, charizmatické druhy jsou ty, které potřebují největší životní prostor, a jejich ochranou tak chráníme i jiné, méně působivé živočichy," uvedla pro CNN.
"Při záchraně divokých tygrů musíme dbát také na zachování živočichů, kterými se živí, a rostlin, na kterých jsou tato zvířata závislá. Chráníme všechno. To samé platí pro lední medvědy nebo slony," doplnila.
