Tři kluci, tři země, tři odlišné příběhy. Spojil je domov Permon, kde chlapci nějaký čas žili a jenž nyní čelí ostré kritice ombudsmana za špatnou péči o děti.
MF DNES bývalé obyvatele Permonu kontaktovala, aby se dozvěděla, jak na ústav vzpomínají. Jejich výpovědi dokládají zejména nejvíce kritizovaný fakt, že v domově vedle sebe žijí děti s výchovnými problémy a děti traumatizované, které potřebují zcela jinou péči. Žádný z oslovených se nechtěl fotit ani uvést celé jméno.
Dvacetiletý, tichý a introvertní B. pochází z chudé africké země, nechvalně proslulé zaměstnáváním dětských otroků. V Česku se ocitl po dlouhém putování po Evropě. Zatkla ho cizinecká policie a na rok, než dosáhl dospělosti, umístila do Permonu. Česky mluví špatně, za dva roky v Česku velký pokrok neudělal.
"Nejvíce mi vadilo, že tam byl nepořádek a že se někteří spolubydlící chovali násilnicky," popisuje lámanou češtinou. "Taky jsme byli zavření v jedné společenské místnosti a nemohli navštěvovat ani africké holky v druhé budově. U nás se jí oběd dohromady a holky nám chtěly o víkendu uvařit africké jídlo," říká B., který domov opustil v osmnácti. Nyní si našel práci v McDonald’s.
Jako bych byl ve vězení, říká o Permonu mladík z Konga
E. z Konga má o poznání víc proříznutou pusu a česky mluví o dost lépe než B. Syn opozičního politika svou vlast opustil z politických důvodů a momentálně se snaží o to, aby mu v České republice uznali konžskou maturitu. Chce totiž na vysokou.
"V Permonu jsem si našel kamarády. Vadily mi konflikty s některými spolubydlícími, plné sprostých slov a násilí. Ven jsme mohli jen ve skupině nebo s vychovatelem," vzpomíná E., který strávil v domově dva roky.
I když si E. na leccos stěžoval vedoucí domova Rohrbachové, nikdy prý nesplnila, co slíbila. "Všechno povoloval ředitel Hudec. Toho jsme ale moc nevídali." Na Permon vzpomíná E. jako na vězení. Nyní se živí jako hlídač.
Rok strávil v Permonu také devatenáctiletý V. z Ukrajiny. Česky mluví perfektně, jeho rodina žije v jižních Čechách už deset let.
Do ústavu se dostal kvůli vlastní hlouposti, jak sám přiznává. "Utíkal jsem z domova a chtěl bydlet u přítelkyně," popisuje zkroušeně. Jeho matce došla trpělivost a nechala ho hledat. Nakonec skončil v Permonu s dětmi, kterým nerozuměl ani slovo.
"Když jsem zlobil, dali mě na izolaci. To mě tak naštvalo, že jsem pokaždé po propuštění z izolace zdrhal domů," vzpomíná. "Hodně záleželo na vychovateli. Některý s námi jel na výlet a bavil se s námi. Jiný si nás nevšímal a nepustil nás ani na krok," uzavírá V.
