Turkmenistán patří díky obrovským zásobám ropy a zemního plynu k nejbohatším středoasijským státům. Průměrné platy v zemi sice nejsou velké, stát ale nízkou hladinu příjmů kompenzuje velkými dotacemi ve školství, zdravotnictví a sociální sféře. Projevem štědré dotační politiky bylo i rozhodnutí o bezplatných přídělech pohonných hmot.
Majitelé osobních automobilů mají každých šest měsíců právo na 720 litrů pohonných hmot zdarma, motocyklisté na 120 litrů. Majitelé nákladních automobilů včetně autobusů a traktorů měli dosud nárok na 1 200 litrů nafty půlročně, nicméně od úterý tato výsada končí.
Podle komuniké turkmenské vlády docházelo k případům, kdy vlastníci nákladních automobilů poskytovali za úplatu služby, na které neměli licenci. K nezdaněnému výnosu si vypomáhali i naftou, kterou od státu dostávali bezplatně. To se vládě nelíbí.
Turkmenský prezident Gurbanguli Berdymuhamedov, který se drží u moci potlačováním opozice a přísnou kontrolou médií i justice, zavedl v zemi takzvaný sociální balík, který občanům zaručuje řadu výhod. V zemi je zdarma elektřina, plyn i voda, nájemné je i v hlavním městě Ašgabatu symbolické.
Litr benzinu, který si motoristé mohou koupit nad vládou garantovaný bezplatný limit, stojí v Turkmenistánu 62 tenge (asi sedm korun). Počet zaregistrovaných automobilů roste ročně o dvanáct procent. Přesto jsou mnozí nespokojeni. Za Berdymuhamedova předchůdce Saparmurata Nijazova v letech 1991 až 2006 stál litr benzinu 70 haléřů a byl prý nejlevnější na celém světě.
