V noci na 9. prosince 1951 přestala rodina Pecníkova téměř existovat. Do jejich domu tu noc vnikli ozbrojenci a všechny odvlekli pryč: maminku do blázince, dědečka do starobince a dvě děti do dětského domova. Otce už v té době neměly - zahynul v koncentračním táboře za německé okupace.
Takto tvrdě komunistický režim zasahoval proti sedlácké rodině, protože potřeboval její statek pro vznikající družstvo. A vše se odehrálo bez soudu. Dědeček ve starobinci za čtyři dny zemřel.
Nyní se osudem rodiny zabývá soud.
Neměli nárok na odškodné
Výjimečně brutální případ je neobvyklý i dnes. Ovšem něčím jiným: zatímco tisíce politických vězňů odsouzených do vězení se už dávno domohly rehabilitací, v tomto případě je to problém. Nikdo totiž nebyl oficiálně odsouzen a nikdo vlastně ani neskončil ve vězení. Byli sice všichni zavřeni, ale jinde - v léčebně či sociálních ústavech.
"S takovýmto případem jsem se dosud nesetkal," říká advokát Lubomír Müller, který se na podobné soudní pře specializuje. A také zastupuje obě dcery, které tehdy skončily na tři roky v dětském domově a dnes se domáhají rehabilitace pro sebe a své blízké.
"Byť podobné rozhodnutí zřejmě v tuzemsku dosud nepadlo, máme za to, že všechny okolnosti umožňují posoudit tento případ jako hodný rehabilitace," řekl soudce Karel Rašín. Jenže to mluvil jen o jednom členovi rodiny - o dědečkovi Václavu Pecníkovi. Ten byl v pondělí posmrtně rehabilitován. Stejně tak matka Marie za dva roky strávené v psychiatrické léčebně.
Rehabilitace v případě maminky umožňuje potomkům získat odškodnění, ale v případě dědečka je to jen rozhodnutí bez praktického dopadu. "Jedná se o akt spravedlnosti," říká advokát.
Soud ovšem prozatím nerehabilitoval obě dcery. Dnes dvaasedmdesátiletou Irenu a o rok mladší Marii. Protože advokát Müller se na místě odvolal, bude o tom rozhodovat krajský soud.
Děti bránily dveře, ozbrojenci skočili dovnitř oknem
Příběh rodiny Pecníkových je otřesný i na tehdejší poměry. Komunisté si rodinu vybrali zřejmě proto, že v domě nebyl hospodář, a tak bylo snadné je v noci přepadnout.
Dvanáctiletá Irena a jedenáctiletá Marie držely klíč zevnitř, když se ozbrojenci pokoušeli paklíčem otevřít dveře. Pak ovšem skupina neznámých mužů rozbila okno, vnikla do domu a všechny obyvatele odvezla. "Já chci umřít doma," křičel dědeček, když jej odnášeli.
Přepad sice šetřil Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ale nikdo potrestán nebyl. Není ani jasné, kdo komando vyslal. Příběh Pecníkových zpracoval do své knihy Cena facky zlínský spisovatel Josef Holcman.