"Už v Ismáílíji házeli na náš vlak kameny. Když jedeme na výjezd do jiné provincie, jsme na to už zvyklí," popisuje začátek osudného výletu fanoušek klubu al-Ahlí Ahmed Ghaffar. S kamarády vystoupil už na zastávce před Port Saídem. Dojeli autobusem, protože tušili, že příznivci al-Masrí si na ně počkají na nádraží.
Krvavá kopanáKvěten 1964 Leden 1971 Říjen 1982 Květen 1985 Březen 1988 Duben 1989 Říjen 1996 Duben 2001 zdroj: BBC |
"Po cestě na stadion jsme se doslechli, že fanoušci al-Masrí napadli autobus našich hráčů a jednoho z nich zranili. Během prvního poločasu obě strany prozpěvovaly nenávistné chorály jako obvykle a střílely po sobě rachejtlemi," líčí Gahaffar tradiční kolorit egyptského fotbalu.
"Ve chvíli, kdy rozhodčí odpískal konec zápasu, fanoušci al-Masrí vtrhli ze dvou stran na hřiště. Z jedné strany proti hráčům, z druhé proti fandům al-Ahlí na nekrytých tribunách. V tu chvíli světla na stadionu zhasla a dva kordony policistů střežící naše tribuny se před nimi rozestoupily," vzpomíná fanda týmu z Káhiry na začátek krveprolití.
"Postupovali od spodních dveří tribun, nebylo jich méně než dva nebo tři tisíce. Byli jsme naprosto v šoku, že je policie pustila. Měli v rukou obušky, nože, kameny, kusy skla, rachejtle a všechno, co se dá při takové bitce na fotbale použít," vypráví Ghaffar.
"Když jsme viděli, kolik jich je, pochopili jsme, že si s nimi neporadíme. Rozběhli jsme se k chodbám, které vedou k východům ze stadionu. Ty měly být otevřené, ale armáda je zvenčí zavřela. Byli jsme obklíčení a měli jenom dvě možnosti: buď zemřeme uvnitř, nebo venku. I kdybychom se dokázali dostat ven, čekali tam na nás lidé z Port Saídu."
Tohle nedává smysl, diví se fanda domácího celku
V úzkém koridoru se mačkaly davy lidí prchajících před rozběsněnými fanoušky al-Masrí. Podle Ghaffara jeho kamarádi v chodbě lezli přes a mnoho z nich se udusilo. "Devadesát procent fandů al-Ahlí bylo namačkáno v prostoru šest krát šest krát deset metrů," vzpomíná Ghaffar.
"Dveře chodby nakonec pod tlakem povolily a lidé vyběhli ven, šlapali po sobě a padali přes těla na zemi. Jedna skupina vběhla k hráčům do šaten. Pak si lidé začali pomáhat, protože tam nebyly žádné záchranky. Do hodiny všichni zmizeli," dodává Ghaffar.
Při masakru zahynulo nejméně 74 lidí a další stovky jich byly zraněny. O selhání bezpečnostních složek pochybuje málokdo.
Fotbaloví fanoušci a někteří politici už ale vyjádřili přesvědčení, že tragédie byla zinscenována vojenskou vládou. "Je to neuvěřitelné. Měli jsme slavit, a ne zabíjet lidi. Porazili jsme přece al-Ahlí, to se mi stane tak dvakrát za život. Všichni byli šťastní. Tohle nikdo nečekal," řekl podle agentury AP jeden z fandů al-Masrí.
