Dokazují to čtvrtletní statistiky dopravy, které zveřejňuje ministerstvo dopravy. Podle nich si loni za prvních devět měsíců polepšily hlavně vlaky, kde přibyla dvě procenta cestujících. Ve třetím čtvrtletí začalo přibývat lidí i v městské hromadné dopravě, jen autobusy jezdí méně lidí.
"Trend úbytku cestujících se zastavil hlavně tam, kde se zvýšil nabízený komfort veřejné dopravy, což platí hlavně o příměstských linkách do Prahy,“ říká Miroslav Vyka, šéf Svazu cestujících ve veřejné dopravě. Podle něj nutí drahý benzin a nafta lidi více zvažovat, zda pojedou vždy jen autem. "Očekávám, že cestujících ještě bude přibývat,“ říká Vyka.
Auto, vlak, či autobus?Praha – Český Brod auto 29 Kč vlak 27 Kč Praha – Liberec auto 99 Kč autobus 70 Kč Poznámka: Ceny za vlak a autobus jsou za osobu, při pravidelném dojíždění a s využitím nejnižšího tarifu. Ceny za auto vycházejí ze spotřeby 6 litrů benzinu na 100 km na osobu při dvou cestujících, další fixní náklady (odpis, pojištění, dálniční známky atd.) nejsou započteny. |
Dráhy zatím údaje o počtu pasažérů za loňský rok nezveřejnily, jejich mluvčí Radek Joklík však potvrzuje, že cestujících přibývá. "Řádově půjde o miliony cestujících,“ řekl Joklík. Loni vlaky svezly přes 160 milionů lidí. V reklamě se proto zaměřují nejen na dálkové spoje, ale i například na každodenní dojíždění do práce. Navíc dráhy v posledních letech mohutně investují do nových vlaků a na řadě tratí je tak cestování pohodlnější.
Autobusy se jezdí méně
Útlum naopak zažívá autobusová linková doprava, meziročně jí ubyla dvě procenta pasažérů. Mohou za to hlavně škrty jízdních řádů: počty ujetých kilometrů autobusy loni klesly o více než desetinu.
Pokles automobilové dopravy potvrzuje i nedávno vydaná Zpráva o stavu životního prostředí za rok 2010. Podle ní najeli lidé auty méně kilometrů než v roce 2009. Podle průzkumu Rakouského dopravního klubu (VCÖ) dokonce Češi využívají veřejnou dopravu nejvíce v celé EU, každý Čech jí ročně ujede přes tři tisíce kilometrů.
Jedním ze způsobů, jak mohou lidé šetřit náklady za cestování, je i tzv. car sharing, tedy sdílené vlastnictví aut. Vyplatí se zejména těm, kteří s autem ročně najezdí jen řádově tisíce kilometrů, ve kterých se tak rychle nerozpustí fixní náklady, například na pořízení vozu či servis.
Sdílet auta Češi neumějí
V Německu, kde jsou se sdílením aut v Evropě nejdál, už takto jezdí 200 tisíc lidí. V Česku, kde je pro spoustu lidí stále vlastnictví auta především statusovou záležitostí, existuje zatím jediný takový projekt: Autonapůl v Brně. Na devět aut tam připadá zhruba padesátka členů a každý rok jich přibývá.
Podle šéfa celého projektu Stanislava Kutáčka už kvůli rostoucí členské základně mění právní formu z občanského sdružení na družstvo. "Vstupují k nám hlavně lidé, kteří takovému modelu věří a nepotřebují auto vlastnit, ale občas se jim hodí,“ říká Kutáček.
Za vstup do sdružení se platí pět tisíc korun a měsíčně stovka, pak se platí už jen za ujeté kilometry. Od 5,50 do 7,60 Kč podle typu vozu. Družstvo teď zkouší rozjet i projekt, jak zpřístupnit vozy pro živnostníky či neziskové organizace ve všední dny, kdy o ně není takový zájem jako o víkendech.
Kutáček se netají tím, že by rád expandoval se svým projektem do dalších měst. Shání teď proto peníze na vymyšlení systému, který by už umožnil profesionální provoz systému, jak to funguje například v Německu. Car sharing už přilákal v zahraničí řadu velkých firem, například Deutsche Bahn či zakladatele easyJetu Steliose Haji-Ioannou.
