Česko přemýšlí, jak po roce 2015 zabezpečit ochranu svého vzdušného prostoru. Pronájem švédských gripenů se totiž chýlí ke konci. A jednou z možností je pořízení olétaných stíhaček z jiné země.
Eurofighter TyphoonEurofighter je společný projekt západoevropských zemí. Dvoumotorový dolnoplošník platí za obratné letadlo, které si v simulovaných soubojích dokáže poradit s přesilou starších strojů F-16. Je stavěn zejména s ohledem na aerodynamiku, méně na "neviditelnost". Má dobrou stoupavost a může letět nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování. Na druhou stranu letoun nepatří k nejlevnějším. |
Nasvědčovalo tomu nedávné prohlášení premiéra Petra Nečase, podle kterého je třeba zajistit například ochranu jaderných elektráren - ale jak předseda vlády jedním dechem dodal, roli v rozhodování budou hrát ekonomické aspekty. Přeloženo do češtiny, na nové letouny to nevypadá.
List Financial Times Deutschland nyní napsal, že několik středoevropských a balkánských zemí se zajímá o německé eurofightery.
Jenže české ministerstvo obrany, které obvykle o krocích spojených s budoucností stíhacího letectva informuje spíše méně, se ostře ohradilo. "Můžu zcela vyloučit, že by proběhlo byť i jen nějaké sondování," řekl iDNES.cz jeho mluvčí Jan Pejšek.
Otázkou zůstává, jak zpráva v německém listu vznikla. Je například možné, že Německo, které si objednalo o čtyřicet stíhaček více, než bude potřebovat, vypouští "balonky" a snaží se především do světa vzkázat, že má stíhačky nazbyt. Itálie už například nabídla 24 olétaných strojů za jednu miliardu eur Rumunsku.
Další země, o nichž německé noviny psaly v souvislosti se zájmem o stíhačky, jsou Bulharsko, Slovensko či Chorvatsko. Tedy samé chudší státy, pro něž by úvaha o nákupu osmi moderních a drahých strojů byla netypická. Už i proto, že osm stíhaček je prostě málo - po odečtení výcvikových strojů či letounů na prohlídkách a údržbě by prakticky nezbývalo, co poslat do vzduchu.
Financial Times Deutschland uvedly, že by pro kontrakt připadaly v úvahu "téměř nové letouny". Cena nového eurofighteru se podle různých zdrojů pohybuje mezi 60 a 90 miliony eur v závislosti na výbavě a doplňcích (1,5 až 2,3 miliardy Kč).
V Evropě létají eurofightery hlavně ve státech, které se podílely na jejich vývoji - tedy v Německu, Itálii, Španělsku a Británii. Patnáct si jich pořídilo Rakousko, které za ně zaplatilo 1,54 miliardy eur (40 miliard Kč).
Zájemců o vyzbrojení českého letectva je více. Americký zbrojní koncern Lockheed Martin by rád Česku prodal stíhačky F-16 a švédský Saab by pochopitelně byl rád, kdyby si Česko ponechalo gripeny. Jednou z úvah také je, že by Česko a Slovensko mohlo vybudovat společné vzdušné síly.
Utajovaný materiál o scénářích budoucnosti českého nadzvukového letectva už projednala Bezpečnostní rada státu a během ledna či února by se měl zařadit na program jednání vlády.